Frankfurter Buchmesse je jedným z najväčších knižných veľtrhov na svete, ktorého tradícia siaha až do roku 1949. A my sme tento rok boli tam! Tak vám trochu umožníme nazrieť do zákulisia takého veľtrhu.

Tohtoročnú návštevnosť som v číslach zatiaľ nenašla, ale v minulom roku tam bolo 7309 vystavovateľov zo 102 krajín a 286425 návštevníkov zo 137 krajín.

Počas piatich dní sa na ňom združujú spisovatelia, vydavatelia, agenti, knihovníci… a hlavne knižní nadšenci z celého sveta. Uzatvárajú sa tam licenčné dohody, prezentujú inovatívne technológie a môžete tam trebárs objaviť novú J. K. Rowlingovú. Uvidíte nové trendy, ktoré vás môžu inšpirovať a taktiež môžete stretnúť aj veľkých spisovateľov ako Jonas Jonasson, na ktorého prezentáciu sme sa aj my samozrejme boli pozrieť.

Prvé 3 dni sú vyhradené pre profesionálnych návštevníkov a pre širokú verejnosť sa veľtrh otvorí vždy až cez víkend. Vlastne by sa dalo povedať, že je to veľtrh s dvoma tvárami. Tá prvá je profesionálna, kde sa stretávate s ľuďmi v saku a kufríkmi a tá druhá je, keď neprejdete ani 2 kroky, aby ste nenarazili na nejakého Harryho Pottera, avengera alebo cosplayera.

*** a Harry Potterov ste skutočne mohli stretnúť v sobotu mnoho, lebo sa snažili zlomiť austrálsky rekord. Ale počet cca 900 Harry Potterov na jednom mieste bohužiaľ nestačil a rekord zlomený nebol.

Objavíte tu obrovskú škálu knižnej ponuky rozdelenej do niekoľkých budov (!!!) Nech pomyslíte na čokoľvek, nájdete to tam. My sme vlastne ani nezvládli prejsť všetky budovy a všetky podlažia. Je to skutočne hrozne veľa chodenia a teda je najlepšie si vybrať, čo vás zaujíma a ísť hlavne tam.

*** okrem toho najviac sa nám páčilo v oblasti medzinárodných vydavateľstiev, pretože sa tam nachádzali knihy v angličtine  

A keďže ja a Petra milujeme Austina Kleona, tak tento stánok bol pre nás viac ako zaujímavý a strávili sme tam dosť času

Ako prebiehajú také rokovania agentov, môžete sledovať prakticky v „priamom prenose“. Hlavne v takom veľkom vydavateľstve ako HarperCollins prebiehajú desiatky rokovaní naraz.

No ale nie každý má vlastný stánok a preto existuje jedno špeciálne poschodie s takýmto supertajným vstupom, kde len tak hocikto nemôže, takže sme ostali za bránami

Z pohľadu bežného návštevníka

Väčšina z vás pravdepodobne navštívila či už na Slovensku alebo v Čechách niektorí z knižných veľtrhov. A možno teda čakáte, že Frankfurter Buchmesse prebieha rovnako, ale nie je to pravda. Zatiaľ čo u nás chodíte vo veľkom nakupovať so zľavami, tak sem sa chodia hlavne vyjednávať licenčné práva a ak máte šťastie, tak sa vám podarí niečo ukoristiť v nedeľu. Z vlastnej skúsenosti poviem, že je skutočne ťažké byť obyčajný návštevník s peňaženkou plnou peňazí a fantastickými knihami na dosah, keď si ich nemôžete kúpiť.

Rada za milión: Nakupovať môžete až v nedeľu

Na záver si môžete ešte pozrieť niekoľko záberov z Frankfurter Buchmesse, ktoré sa nám podarilo zachytiť a možno sa tam o rok vidíme

Máme tridsať! No dobre, tak len tento príspevok. Ale my budeme mať čoskoro 6, pssst Mesiac sa s mesiacom stretol, dostavilo sa babie leto, ulice zaplavili nespokojné školopovinné deti a rodičia s nimi obiehajú papiernictva všetkého druhu. A tiež prišiel čas na občasnú inšpiráciu a nahliadnutie pod pokrievku v podobe toho, čo práve počúvame my. Tak teda bez dlhého zdržiavania, tu to je.

Petra

Mám zrovna rozposlouchané dvě audioknihy, jednu poslouchám ráno jako motivaci, druhou před spaním, protože jde o příběh. Začněmě příběhem, jeho název je Sleeping Giants. Jde o první díl sci-fi trilogie, u nás vyšel taky, v tištění podobě, jako…překvapení… Spící obři.

Všechno to začíná tím, že malá holčička se jde projet na kole přes zákaz rodičů a po cestě spadne do nějaké jámy. Zachraňující oddíl potom zjistí, že leží na dlani obří kovové ruky. Přetočíte o pár let dopředu, z holčičky je fyzička, která vede svůj vlastní tým snažící se rozluštit tuhle záhadnou ruku, kterou tam rozhodně nemohli postavit lidé…

Jsem na úplném začátku a přesto můžu říct, že mě příběh hned chytil. Hodně zajímavá je forma rozhovoru s člověkem, kterému Rose podává hlášení (podobně zábavné bylo i jiné scifi, Illuminae, které je ale na rozdíl od obrů lepší číst než poslouchat). Díky tomu vás knížka hned vtáhne a navíc vás zajímá ta záhada.  Vypravěčský styl a narátoři jsou perfektní. Víc o ní vlastně zatím říct nemůžu.

A ráno poslouchám The 4 Pillar Plan od dr. Rangana Chatterjeeho. Dostala jsem se k němu přes rozhovor v Impact Theory a oslnil mě jeho naprosto jednoduchý plán na zlepšení lidského zdraví, který mi dával smysl – jako čtyři základní pilíře bere odpočinek, jídlo, pohyb a spánek.

Je to audiokniha ryze praktická, na začátku každé části poskytuje informace o fungování lidského těla a přidává i příklady z jeho vlastní praxe, ale gró knihy tkví v tom, že navrhuje strategie a přímé kroky, které můžete postupně zařadit do svého života a zlepšit tak svoje zdraví. Zkouším ji na sobě i v praxi a minimálně část o jídle, spánku a odpočinku už mám dlouhodobě otestovanou. A vím, že to tak funguje.

Takže jestli rozumíte anglicky a snažíte se minimalizovat stres nebo se aspoň trošku líp starat o svoje zdraví, tohle je ten nejjednodušší a nejpřátelštější způsob, jak na to. Nejdůležitější oblasti, všechny na jednom místě, vysvětleno tak, aby pochopila každá lama (já pochopila). PS: Čte to sám Chatterjee a jeho britský přízvuk je jako potěcha duše :))

Martina

Musím sa priznať, že môjmu audiosvetu momentálne kraľujú tri tituly. Příběhy pro potěchu duše od Bruna Ferrera; Globální samoobsluha – Jeff Bezos a věk Amazonu od Brada Stona a Stín Otce Jana Dobraczyńského. Všetky tri audioknihy pokladám za viac než len zaujímavé; špeciálne si však zatiaľ dovolím vyzdvihnúť len jednu, a to tú poslednú: Stín Otce.

Poľského spisovateľa Jana Dobraczyńského poznám už dlhšie a keďže je Stín Otce moje najobľúbenejšie dielko od tohto autora, bola som viac než len zvedavá na jej audioverziu. A tá ma teda rozhodne nesklamala. Zrelý hlas Václava Baura vnáša do príbehu punc dokonalosti. Ide skutočne o perfektný herecký výkon, ktorý mňa samú totálne chytil za srdce a od počúvania som sa nevedela odtrhnúť. Myslím, že si túto audioknihu vypočujem ešte raz… alebo možno aj viackrát .

A o čom vlastne ten Stín Otce je a prečo by ste si ho mali vypočuť? Ide o príbeh svätého Jozefa z Nazaretu, ktorý je v kresťanskom svete známy ako pestún Ježiša Krista. O svätom Jozefovi sa toho v dejinách Cirkvi veľa nezachovalo. Audiokniha Vám teda rozpovie jeho život tak, ako ho vidí Dobrasczyński.

Dielo je fikciou; napriek tomu však veľmi realisticky zobrazuje fascinujúcu židovskú kultúru i pohnutú dobu, v ktorej Jozef, Mária i malý Ježiš žili. Kniha Vám priblíži „bežný“ život svätej rodiny v čase, ktorému sa Biblia venuje len okrajovo. Stín Otce tak skvele dopĺňa celkový obraz o svätom Jozefovi, ktorý je jednou z najdôležitejších osôb kresťanskej kultúry.

Mirka

Rozprávky mám rada, tak vždy keď sa objaví nejaká nová, čo mi padne do oka, ocitne sa na mojom zozname. A Amarylis z Aminty mi padla do oka prakticky hneď jak som ju zbadala. Má ružový obal a je o princeznej…z niektorých vecí človek proste nikdy nevyrastie

Zhodou okolností som bola nedávno chorá, ležala som v posteli a na niečo so šťastným koncom bol ten správny čas, tak som sa pustila do počúvania.

Keď toto píšem, už mám audioknihu dopočúvanú …dosť mi učarovala a prestala som počúvať až v momente, keď bol koniec. Sama som nevedela čo očakávať, predsa len neznáma autorka, žiadne recenzie, takže trochu skok do neznáma….a výsledok je….že som si ju zamilovala. Fiktívna fantazijná krajina + zvláštne stvorenia, to je pre mňa vždy recept na awesomeness.

Zhrnula by som to tak, že je to audiokniha, ktorú by každá malá/veľká princezná mala mať. Ja som ani trochu sklamaná nebola.

Michal

Pred pár dňami sme s Ivanom spomínali audioknihy, ktoré nás bavili a kľudne by sme si ich znovu vypočuli. A jedna z nich bola Národní třída. A hneď som si uvedomil, že mám obrovskú chuť na jej repete práve teraz.

Dôvodov prečo je viac a sú to zároveň dôvody, pre ktoré by som ju odporučil aj vám: napísal ju výborný autor (Jaroslav Rudiš), nahovorili ju skvelí interpréti (Hynek Čermák a Kristýna Frejová), nie je extra dlhá, práve naopak (2:47), je zábavná (a to veľmi), „poučí vás o živote“ a zistíte, ako sa veci majú (všetko je „v cajku“). No a v neposlednom rade zistíte, kto dal na Národní třídě prvú ranu.

Za mňa je to jeden z tých klenotov, ktoré vás možno hneď nenapadne si kúpiť, lebo však nie je to detektívka, ale ktorý by ste si kúpiť mali. O jej nesporných kvalitách svedčia aj skvelé hodnotenia mnohých z vás, takže to nie je len môj názor

Ivan

Nikdy som v Medvedíne nebol a aj tak to miesto mám rád. Aj jeho ľudí. Sú iný ako my a možno preto sú mi tak sympatickí. Nie všetci! Minimálne však Amat, Benji, Maya, Ana alebo Ramona. Pýtate sa kedy som tam bol? Naposledy pred pár mesiacmi… a vrátil som sa tam opäť tento týždeň. No a že sa zatial oplatilo vám ani nebudem musieť hovoriť! Stačí len prásk-prásk-prásk!

Fredrik Backman ma dostal svojim príbehom o Ovem pred pár rokmi. Napriek tomu, že som nepočúval ani Babičku, ani Britt-Marii ktoré napísal neskôr, stal sa mojim „shortlistovým“ autorom. Keď prišiel Medvedín do našej ponuky, hneď som po ňom siahol. A bol perfektný!

Keď sme pred pár dňami od OHB dostali jeho pokračovanie pod názvom My proti vám, hneď letel príbeh do mojej knižnice. Čakala ma dlhá jazda autom a už som sa nevedel dočkať.

Viete vlastne, aká dlho trvá cesta zo Slovenska do Veľkej Británie autom? Asi tak polovicu Backmana. Že tak krátko? Kiežby! Viac som nestihol popri bavení detí, občasnom tankovaní, prestávkach, rozprávaní so ženou a nútenom počúvaní Spievankova. Napriek tomu som od prvých minút vedel, že táto audiokniha nebude stratou času ani náhodou.

Pavla Soukopa poznáte? Ja som ho predtým nepoznal (vlastne osobne ani dnes), no po Medvedíne a My proti vám je mojim obľúbencom. Kto skúsi jednu z týchto audiokníh okamžite pochopí. Že prečo? Lebo prásk-prásk-prásk!

A co zrovna hraje do uší vám?

Poslední letní měsíc dorazil, hurá! Tady je výčet toho, co nám zrovna hraje (nebo nedávno hrálo) do uší. Co posloucháte vy? Místo najdete v komentářích

Mirka

Keďže sme sa s mifkom vybrali autom na ostrov Skopelos, tak nás čakala dlhá cesta a kopu času na počúvanie. Hralo nám viacej audiokníh, ale rozhodla som sa spomenúť jednu, ktorá bola úplne mimo moju komfortnú zónu – Černé světlo od Petera Maya.

Od neho som počula len jedinú audioknihu Pán ohně (zhodou okolností tiež počas inej cesty s mifkom v aute), ale tá je zo série čínskych thrillerov a to bolo inak moje jediné stretnutie s týmto autorom.

Musím povedať, že aj keď to nebola zrovna moja šálka kávy, tak ma to celkom chytilo a keďže som koniec prespala, tak neviem ako tá kniha skončila No ale už len to, že sa ju chystám dopočúvať dobrovoľne sama, svedčí o miere môjho zaujatia. Inak by som to nechala plávať a už sa ani neobzrela.

Je to vlastne už tretí diel zo série Akta Enzo a vôbec som nemala pocit, že nejako vadí, že som nezačala na začiatku. Nájdete tu trochu francúzskeho prostredia, konšpirácie, niečo, čo mifko nazval 50 odtieňov Maya a zaujímavé hľadanie páchateľa.

Petra

Zrovna krom Why We Sleep a Příběhů Staré dámy (oboje na 5 hvězd, doporučuju) poslouchám i další pětihvězdičkovou pecku, jmenuje se My Plain Jane. Je součástí celkem nové série tří oblíbených fantasy autorek.

První kniha byla tou nejvtipnější knihou, kterou jsem před rokem četla. Má lady Jane (ano, vyšla i česky) převyprávěla historii podle „skutečnosti“, ve které se někteří lidé proměňovali ve zvířátka.

Nedávno vyšla druhá kniha, o nové Jane. Ta mi ale byla celkem známá, jde totiž o převyprávění Jane Eyrové. Tedy vlastně odhalení pravdy A v té vidí Jane duchy a existuje v ní i společnost pro přemisťování zlých duchů. Co už zní víc cool?! Nic. Nechci prozrazovat děj, ale řekla bych, že je to stejným dílem příběh Jane jako jisté slečny jménem Charlotte Bronte. Mrk, mrk.

Miluju humor všech tří autorek, četla jsem jejich fantasy série, které mě bavily, ale ani zdaleka tak moc, jako příběhy známých Janiček. Když se sejdou dva sobi, tak se radost násobí. Když se sejdou tři vtipné spisovatelky, neposlouchejte to v MHD. Nebo ano, třeba se tak seznámíte s někým zajímavým

A nakonec, věnování první knihy (pro ilustraci):

Pro všechny, kteří vědí, že na těch dveřích bylo pro Leonarda DiCapria dost místa. A pro Anglii. Je nám fakt líto, co se teď chystáme udělat její historii.

Michal

Ako píše Mirka, cestou z dovolenky sme počúvali Černé světlo, ktoré som prekrstil na Fifty shades of May – vzhľadom na to, ako často sa Peter May venuje romantickým až erotickým scénam. Ale o tejto audioknihe písať nechcem.

Rád by som spomenul inú audioknihu a to Malevil, napísal ju Robert Merle a nahovorilo ju cez 30 interprétov. Pôvodne som ich tu chcel spomenúť všetkých, lebo Petra z každého vždy robí odkaz k nám na web a vždy je pekne vytočená, keď máme moc odkazov. Ale Petra, že si to ty, nespomeniem žiadneho Lebo skvelí sú všetci.

Malevil som mal rozpočúvaný už pred dovolenkou, ale nakoniec som ho dopočúval až cestou späť, t.j. aj keď ho nepočúvam práve teraz, ešte stále ho mám v živej pamäti. Neviem prečo, ale v poslednej dobe frčím na postapokalyptických tituloch a aj tento vám chcem vrelo odporučiť.

Je fascinujúce sledovať, ako by to mohlo vyzerať, keby nastala katastrofa vyhubiaca skoro všetok život na zemi. Ako by to vyzeralo, keby sa ľudia zrazu akokeby vrátia niekde do stredoveku, musia si sami zaobstarať obživu, musia si chrániť svôj majetok a musia nie len prežiť, ale celkovo sa prispôsobiť novým podmienkam.

Táto audiokniha má veľké množstvo interprétov, jedná sa o dramatizáciu a síce sa budem opakovať, ale nebojte sa jej (ani tejto audioknihy, ani dramatizácie). Vyskúšate tak niečo nedetektívne, nethrillerové, nehumorné a napriek tomu sa pri tom budete baviť a samozrejme dostanete množstvo popudov na zamyslenie sa.

Za mňa skvelý počin.

Ivan

Poznáte Daniel H. Pinka? Ak nie, nevadí. Zoznámte sa prosím.

Pred rokom som si vypočul Danielov bestseller Drive (Pohon v českom preklade od vydavateľstva ANAG) o motivácii a hneď som si ho zaradil do svojho zoznamu autorov, ktorých budem sledovať pozornejšie.

Viete ako správne motivovať zamestnancov? Alebo vlastné deti? Čo funguje a čo nie? Ak si len myslíte, že viete, prečítajte či (vypočujte si) knihu. Verím, že ako ja aj vy zistíte, že ste boli trochu mimo.

Ale k veci. Tento rok vyšla Danielovi kniha When (Kdy v českom preklade od vydavateľstva Jan Melvil) a hneď bola v mojom zoznamu na počúvanie.

Nemôžem povedať, že som ju celú žral ako Drive, no mnoho vecí ma doslovne zasiahlo. Až tak, že ju počúvam práve druhý krát.

Vedeli ste, že je obrovský rozdieľ vo výsledkoch detí (a neskôr už ako produktívnych ľudí) začínajúcich školské vyučovanie po 8:30 a tými, ktoré začínali o 8:00 či skôr (ako napríklad my)? Alebo či analytické úlohy robíte hneď ráno a nie až po obede? Alebo že je väčšia šanca prejsť cez pracovný pohovor do obeda ako po obede? A to je len povrch celého „správneho časovania“ v živote.

Kniha spracováva obrovské množstvo štúdií za posledných pár dekád no napriek tomu je to ľahko počúvateľný (a iste aj čitateľný) text.

Ako pri Drive, aj When nahovoril Daniel H. Pink osobne, čo v jeho prípade dobrého rozprávača je pridaná hodnota.

Dúfam, že sa Melvil vrhne aj na audio verziu a bude rovnako dobrá ako tá anglická. Veľmi rád by som ju odporúčal ako audioknihu u nás. Snáď čoskoro. Dovtedy, ak nevydržíte, siahnite aspoň po knihe. Aj poobedňajší krátky „nap“ dostane pre vás po dočítaní úplne inú hodnotu. Garantujem!

Léto už to roztočilo a my dál posloucháme, kudy chodíme. Na našem webu teď najdete spoustu žhavých tipů na poslech. Včetně našich vlastních výběrů. Teď se ale podíváme na to, co nám reálně hraje do uší v tuhle chvíli (nebo minimálně nedávno hrálo, možná právě pracujeme nebo spíme, kdo ví).

Michal

Sedel som pred nedávnom so známou a tá mi spomínala seriál z dielne HBO Příběh služebnice, pričom som si spomenul, že túto audioknihu mám v svojom zozname restov. Takže som sa pustil do nej a zatiaľ dobré.

Audiokniha rozhodne nepatrí k tým veselším, práve naopak. Mne sa páči, ako taká vlastne depresívna téma dokáže byť pretkaná toľkými podnetmi na zamyslenie. Ako sa hlavná hrdinka zamýšla nad tým, čo pre ňu bolo v minulosti bežné a normálne, je teraz zrazu pre ňu nedostupné a vy si vtedy uvedomíte, koľko vecí berieme za samozrejmé aj my.

Počul som zatiaľ dve tretiny a veľmi ma to baví, má to hlavu aj pätu, je to napínavé, ubieha to, čakáte v napätí na rozuzlenie, je to aj skvelo nahovorené… Takže za seba dávam veľké plus napriek tomu, že sa to vymyká z mojho bežne počúvaného žánru (z thrillerov a detektívok).

Mimochodom, Příběh služebnice žánrovo patrí do Petrinej obľúbenej spoločenskej prózy Ak som vás zatiaľ nepresvedčil, možno keď vám prezradím, že je to v tomto žánri tretia najpredávanejšie audiokniha, možno to vás presvedčí, dať jej šancu. Neoľutujete.

Petra

Za celý rok běží v televizi jediná sportovní událost, kterou pravidelně s potěšením sleduju. Le Tour de France. Bude to i tím, že máme výborné komentátory a sledovat Tour je taky zážitek plný zajímavých informací o prostředí i historii míst, kudy se jede. Plus ty záběry z vrtulníků. To je mé jediné vysvětlení toho, proč je cyklistika jediným sportem, na který se můžu dívat. Lépe řečeno jen tenhle největší cyklistický svátek. Ani Giro ani Vuelta pro mě nemají to stejné kouzlo.

Když do naší nabídky přibyly Příběhy staré dámy, na chvíli mě odradilo těch 17 hodin. Čemuž jsem se vzápětí musela zasmát, protože samotná Tour je sledování na dlouhé hodiny, takže proč by mě mělo odradit 17 hodin.

Neměla jsem vůbec váhat, je to zábavné hned od začátku. Ve vyprávění se navíc střídají moji dva největší oblíbenci – Vasil Fridrich a Pavel Soukup. Tahle audiokniha má přesně to, co mám na Tour nejradši – historický kontext a zábavné vyprávění (já vím, to by u sportovní události řekl každý ne počkat, nikdo). U některých historek jsem se smála a začátkům tohohle  závodu se mi ani nechtělo věřit. Já jsem zatím nadšená na pět hvězdiček. Uvidíme, jak to bude pokračovat

Mirka

Asi ma mali z tohto kola vynechať, lebo opäť sa moje meno spojí so Sherlockom Holmesom. Ale ako čo iné by som mala počúvať, keď sme spustili Sherlock projekt, kde každý pondelok vychádza jedna poviedka zo série Dobrodružtvá Sherlocka Holmesa?

Šak to sa doslova ponúka samo, pri tom koľkokrát som už hovorila, písala, otravovala ostatných so Sherlockom, je jasné, že som ani nemala na výber. Sherlock je môj obľúbenec a nenechám si ho nikdy ujsť.

Dokopy bude mať audiokniha cca 16 hodín. Zatiaľ sú v predaji prvé 2 poviedky – Škandál v Čechách a Spolek ryšavců, aj keď ja podvádzam a už som počula aj ďaľšie 3 poviedky, ktoré sa do predaja ešte len dostanú v priebehu ďalších týždňov.

Je to Sherlock presne v takej tej najklasickejšej forme a Václav Knop k nemu sedí úplne presne :))) #spokojna

Ivan

Nedá sa. Zasa mám rozpočúvané 4, slovom štyri audioknihy. Zistil som, že nie vždy dokážem počúvať to čo som začal a tak preskakujem zo žánru na žáner a dúfam, že postupne všetky dorazím (Složka 64, Na západní frontě klid ako aj Leonardo Da Vinci od Waltera Isaacsona).

Môj poslený objav je však audiokniha Essentialism: The disciplined Pursuit of Less od Greg McKeown, ktorý ju aj načítal.

Téma minimalizmu či „essentializmu“ ma zaujíma už roky. Neznášam obklopovanie sa vecami, nerád nakupujem, nemám potrebu meniť nábytok či techniku každý rok. Ale to je len povrchové chápanie minimalizmu a túžim vedieť, ako sa na veci pozarajú iný.

Musím povedať, že nie som zatiaľ príliš očarený. Ani s rýchlosťou počúvania 1,25x to stále nemá spád. Ale snažím sa vydržať a dúfam, že sa to zlomí.

Rád by som sa dozvedel nové idei na minimalizovanie činností spojených s prácou, plánovaním, výkonom rôznych činností či dokonca prevádzke bežného života. Idei. Nič viac v podobných knihách nehľadám. Realizácia je už na mne, no potrebujem občas aspoň trochu našepkať.

Stojí táto audiokniha za to? Uvidím… no minimálne ju vyskúšam.

Pokud chcete nahlédnout za oponu a podívat se na to, co posloucháme my, tady je vaše další šance. Nebo jestli hledáte inspiraci, třeba tu i nějakou najdete. Posloucháme totiž rádi a často – je to hodně překvapující, vím. Bez dalších okolků je tady ale to, co posloucháme teď.

Ivan

Keď som dopočúval Nevracej se, posledné diel zo série Jacka Reachera, nevedel som prestať. A tak som sa vrhol hneď na anglickú verziu siedmeho pokračovania s názvom Without Fail.

Hneď po skončení na ďalší diel s názvom Visitor a následne Persuader (veľa som šoféroval a Jack je super spoločník na nudných cestách). Sériu populárneho Lee Childa som si obľúbil hneď prvým dielom s názvom Killing Floor (Jatka), no nezobral som to tak zhurta ako počúvanie Harryho Bosha či Harryho Holleho. Pekne pomaly.

Napriek tomu, že český Jack Reacher v podaní Vasila Fridricha je nahovorený super, na anglického v prevedení Jeffa Hardinga sa nechytá. Čo stále nie je dobre pochopené v našich končinách je, že profesionál vystupuje profesionálne za každých okolností. Navyše vojak a policajt, zvyknutý na stres, nebezpečenstvo, rozkazy, pravidlá. V češtine Jack Reacher občas tápa, nie je si istý, váha, pochybuje. V originále je to však všetko, čo si pod charakterom ako on predstavujem.

Vie čo vie a čo vie robí bez váhania, bez pochybnosí, bez tápania. Vždy tvrdý, vždy vyrovnaný, vždy pripravený na to najhoršie. Nie je však žiaden macho, nie je alkoholik, nie je depresívny policajt či namyslený vojak. Je priamočiary a v podstate jednoduchý človek, ktorý žije ako život plynie. Ak niekto hovorí o simplicite, Jack ju naozaj aj žije (minimálne na stránkach Childových noviel).

Dodnes nerozumiem, ako sa z blonďavého, takmer dva metre vysokého a mohutného JR stal malý, čiernovlasý Tom Cruise na filmovom plátne. Škoda. Obrovský potenciál týchto filmov bol podla mňa zahodený hneď v zárodku. Kto túži po totálnej priamočiarej krimi oddychovke bez komplikovaných dejových línií, Jacka bude milovať. Napriek tomu, že policajtov, aj keď iba bývalých, vlastne nikto nemá rád…

Mirka

Tak som sa pridala ku Kubovi a Michalovi do Klubu ľudí, čo počúvajú audioknihu Svatebni cesta do Jilji. Oni to už majú za sebou a ja počúvam teraz.

Bez okolkov poviem, prečo som si ju vybrala. Obal. Proste ten obal mi nedal pokoj a tak sa mi zapáčil, ze som jej nakoniec neodolala.

Viem, ze podla tejto knihy bol natočený aj film, ale popravde som ho nevidela, ale keď dopočúvam, tak si ho pozriem, lebo som zvedavá.

Audiokniha má všetko, čo čakám od takej oddychovej audioknihy. Je ľahká, dobrodružná, trochu vtipná, trochu romantická a isto z nej vyplýva, že ženy sú lepšie jak muži, lebo sa spýtajú na cestu, keď sa stratia

Michal

Koho počúvam? No samozrejme Mirku, Petru a aj Ivana. Jááj, že čo počúvam? ahá, som ti dobre nerozumel ked si šomreš pod nos. No audioknihu, predsa. Jááj, akože akú? Ahá, to je už zase mesiac preč? Petra, ty s tým otravovaním nikdy neprestaneš… Jááj, akože to ľudia čítajú, že dobre im poradiť, no však to si prečo nepovedala hneď?

Pred pár dňami som dopočúval Otčinu, splnil som si tak jeden rest z môjho zoznamu a bolo to príjemné prekvapenie. Síce dramatizácia, ktoré zrovna nevyhľadávam, ale spracovanie veľmi príjemné, dej svižný a nápaditý. Inteprétom je tam docela dosť, však dramatizácia, ale hlasy sa mi s postavami dobre spojili, netápal som kto je kto a celú audioknihu som si tak poriadne užil. Za mňa výborné.

A teraz mám rozpočúvané Soudné sestry, Terry Pratchet je super, ale to asi všetci vedia, takže audiokniha je klasicky vtipná a ani chvíľu nenudí. Trochu som sa obával, či mi nebude vadiť že to je nahovorené interprétkou, nejak som zvyknutý viac na interprétov, ale práve naopak. Príjemný hlas Zuzany Slavíkovej a jej skvelá práca túto už aj tak skvelú audioknihu posúvajú do audioknižných výšin.

Jediné, čo mi trochu na začiatku vadilo, bolo pomalšie rozprávanie. Ale to pripisujem tomu, že kvôli Petre som do našej mobilnej aplikácie pridával zrýchlené prehrávanie a jeho intenzívne testovanie vo mne dospelo k pocitu, že všetky audioknihy sú pomalé. Takže moc ďakujem Petra, akože fakt díky moc. Takže teraz každú audioknihu počúvam rýchlosťou 1,5x alebo viac. Pozítívum je, že za rovnaký čas si toho stihnem vypočuť ešte viac

Petra

Po nahrávání dílu Audinovinek s Vítkem Šeborem z Jan Melvil Publishing jsem si hned šla koupit audioknihu Why We Sleep od Matthewa Walkera. K jejímu poslechu jsem se ale dopracovala až teď.

Ač totiž autor podporuje posluchače a přímo ho vybízí k tomu, aby u jeho knihy usínal, mně se nechtělo. Protože je to až moc zajímavé na to, abych to kouskovala. Takže jsem čekala na nějaký souvislý čas. A ted konečně nastal.

Mám za sebou něco pod 3 hodiny (audiokniha má dohromady 14) a už teď jsem přesvědčená o tom, že budu poslouchat znova a kupovat verzi tištěnou, ale v češtině, abych mohla přesvědčovat ostatní a půjčovat to všude kolem. Melvil totiž teď v červnu chystá tištěnou. A co je mnohem lepší zpráva, za ní bude následovat i audiokniha. Jupí!

Co o ní říct, co o ní říct. Je to pecka. Hned od začátku. Mluví o tom, proč spíme (překvapení), jak tělo funguje, co se děje, proč to potřebujeme a jak se zlepšit. Já si nepotrpím na osobně-rozvojové příběhy vyprávějící zkušenosti nějaké Lucky, na jejichž pozadí si máte uvědomit souvislosti podávaného faktu. Lucka je mi ukradená a považuju jí za omáčku, která mě brzdí. Tady ta omáčka není a já bych ani nemohla být šťastnější.

Neznamená to, že by ta kniha postrádala příběhovost, ale podobně jako u Nikdy nedělej kompromis jsou to příběhy zábavné. Například ty o vědcích, kteří zkoumali cirkadiánní rytmy. To je příběh, který vás chytí, zaujme, poučí a hlavně zajímá. Teda alespoň mě

Pravdou je, že naše společnost trpí akutním nedostatkem spánku. Můj ideál je spát 9 hodin denně a chodím spát dřív než děti, takže já se do toho nepočítám. Ale znám tu druhou stranu, protože se setkávám s výčitkami nebo výsměchem okolí. Žijeme v době, která diktuje, že prostě spát nemusíme a je to vlastně ztráta času. Mně to tak nikdy nepřipadalo a i díky téhle knize mám argumenty, které můžu použít na skeptiky.

Pokud jste jedním z pochybovačů a nebo lidí, kteří spí tak 4-6 hodin denně, tohle je pro vás povinná literatura. Možná vás dost vyděsí, ale bude to pro vaše dobro

Jakub

Nedávno jsem se, v touze doplnit si své literární obzory, vyhecoval k poslechu audioknižní novinky Zákrok. Dosud jsem totiž s romány Robina Cooka neměl to potěšení a z jakéhosi vnuknutí jsem se rozhodl napravit to právě teď.

A byla to dobrá zkušenost. Poslech mě totiž vyvedl z přesvědčení, že nic horšího, než podbízivé romány Dana Browna mě nemůže potkat. Možná jsem si vybral špatného Cooka (Zákrok nemá v knižních diskusích zrovna nejvyšší skórem jak jsem zjistil později), ale nemám už potřebu zkoušet cokoliv dalšího.

Okatá snaha přiblížit se právě Danu Brownovi, plochá zápletka, charaktery postav jako z jiné planety, jejich nesmyslné jednání i v celkem banálních situacích, neustálá autorova potřeba mentorovat a vnucovat čtenáři vlastní přesvědčení, špatná literární kvalita – to vše dělá ze Zákroku béčkovou až céčkovou záležitost.

Audioknižnímu zpracování nicméně nelze nic vytknout. Cookův text nenabízí žádný prostor pro zajímavější interpretaci než je prostá četba. Ostatně ani rozepsání do více hlasů by z takové slátaniny nedokázalo vykřesat nic kloudného. Zde by pomohlo snad jen razantní krácení, lépe kompletní přepsání, ještě lépe jiná zápletka a kompletní přepsání, či úplně nejlépe páter Koniáš.

Návštěva veletrhu Svět knihy může být díky hroznému počasí a spoustě lidí občas náročná. Ale jestli si myslíte, že je náročná pro návštěvníky, zkuste si obout boty vystavovatele.

Pamatuju si, když jsem poprvé učila na Gymnáziu, kde jsem roky předtím studovala. Bylo to jako projít neviditelnou stěnou, nebo přelézt zeď. Najednou jsem se ocitla v táboře na druhé straně a nechápala jsem, jak může být tak nepopsatelně rozdílný.

Ze svého nedávného rozhovoru s jednou recenzentkou jsem nabyla dojmu, že ve vztahu vystavovatel – návštěvník půjde o podobný paradox. A tak vznikl nápad nechat vás nahlédnout za oponu toho, co se na veletrhu vlastně děje, když na něm vystavujete.

Dlouho předtím

Jako první jsou na řadě kroky domlouvání stavby stánku a celkové prezentace. Protože my jako Audiolibrix nemůžeme jednoduše odbýt stánek tak, že tam nataháme knihy, máme práci možná o to těžší. Takže dlouhé měsíce před začátkem veletrhu už začíná naše práce a plánování – jak akcí, tak vizuálu stánku.

Ze strany Světa knihy probíhá spolupráce na hrubé stavbě stánku, který vlastně skládáte z jednotlivých částí a každý si vybere to své. Milovníci lega a jiných stavebnic by si přišli na své. Chytří lidé, kteří milují matematiku a mají prostorovou představivost jako já… ne počkat, jsem úplným opakem. Lidé jako já to mají vyloženě jako výzvu – a ne vždycky se jim podaří ji splnit. A tak jsem si ani po několika měsících neurovnala, která strana našeho stánku bude mít 3 a která 4 metry.

Přípravy měsíce před veletrhem jsou trochu namáhavé, a tak mám fakticky omluvu, proč jsem se nezvládla zastavit a uvědomit si, že když jedna stěna má zaručeně 3 metry, ta naproti ní bude mít 3 metry také…

Úterý a středa

Veletrh začíná ve čtvrtek, ale lidé a spousta aut se začnou rojit už v úterý. Ale hlavně ve středu ráno. Ve středu ráno najdete před Veletržním palácem tolik dodávek, že máte skoro problém projít k budově. Celý veletržní prostor je jako včelí úl. Všichni pilně pracují, nosí, stěhují, vrtají, bouchají… zkrátka takové staveniště.

Někteří vystavovatelé si volí i svou vlastní výzdobu a neberou prvky od pořadatele – třeba nakladatelství Host má už známý „ufonský“ stánek. Jiní berou, ale po příjezdu zjistí, že mají nákresy na 4×3 metrů trošku naopak a někdo neobjednal plakáty na pult… Ještě teď nevíme, kdo to byl, ale je nám jich líto.

Zajímavé je ve středu vidět i organizátory, kteří mají na starosti lepení koberců a podobné legrácky. Když se k tomu pak připojí super počasí (sluníčko paří), máte takové přípravné peklo.

Oficiálně je hala otevřena někdy do 10. hodiny večerní, ale reálně ji ve středu vystavovatelé opouštějí v noci. My jsme se výjimečně poučili ze zkušeností z předchozích let (rozumějte půlnočního odchodu) a už jsme svůj čas stavění stánku zvládli natlačit do časového okna od osmi ráno do cca půl deváté večer. Ale není úplnou výjimkou, že když zrovna odcházíme, někteří vystavovatelé se na místo teprve chystají.

Pokud mají kostru stánku od pořadatele, pro některé je to záležitostí vybalení knih a vylepení plakátů. Ale abych to nezjednodušovala, i tohle nějakou dobu trvá. A letos jsme si říkali, jestli soudruzi nedělají dobře. Jelikož my jsme přežívali přes poledne nechutné a upocené vedro a chytrolíni po večerním příjezdu už měli hezky klídek a chládek.

Jestli se někdy budete chystat vystavovat na veletrhu, zvažte své časové možnosti, ale myslete u toho i na počasí a na to, co vám vyhovuje Ten večerní chládek je totiž prima.

Rozjíždíme se

Pokud na veletrh dorazíte hned ve čtvrtek ráno, zaprvé nezažijete ani zdaleka tak velké fronty jako v sobotu. Oficiálně by totiž měl být pro odbornou veřejnost, a tak vám z většiny budou dělat konkurenci knihovnice nebo mladí studenti.

Máte tak ale možnost zažít legraci v podobě pozorování nedostavěných stánků a zoufale pobíhajících vystavovatelů, kteří se na poslední chvíli ještě snaží dotáhnout, co se nestihlo den předtím.

V našem případě to byl geniální výmysl vystavovat na zdi knihy, z nichž jsme měli k dispozici pouze polovinu. A tak můžete na fotkách z prvního dne vidět na pár místech zdi, na kterých směřují šipky tak akorát na velké, bílé prázdno. Vše se ale zažehnalo, žádné strachy!

Veletrh v plném proudu

My jsme každoročně umístění v levém křídle Veletržního paláce, které by si možná ani levé křídlo říkat nemuselo, protože jde o stan. Nebo spíš skleník. Jakmile o trošku stoupne teplota, sanitky jsou připravené hned před vchodem, protože účast je pouze pro silné povahy.

Na druhou stranu se nám přítomnost v tomto stanu projevila jako výborné konverzační téma na prolomení ledů s návštěvníky. Nedýchatelno je takové všeobecné téma pro všechny věkové i zájmové kategorie.

Navíc vystavovatelé projevují vzájemnou kolegialitu. My jsme si například ušili přátelství s naproti vystavujícím vydavatelstvím Jota, které nás zachraňovalo svými vějířky (díky za ně!) a které jsme my zase zachraňovali neustálým přísunem kofeinu.

Káva z našeho kávovaru měla mimochodem velký úspěch a krom toho, že knihovnice prý vyhlásily náš stánek jako nejhezčí na veletrhu, jsme pochvalu na kávu slýchali snad nejčastěji. A to i od vás, zákazníků, kteří se zastavili na stánku.

Za což děkujeme. Snad vám naše dárečky udělaly radost. Nám udělaly velkou radost vaše návštěvy! Za sebe musím říct, že je skvělé spojit si s mailovkami obličeje a vidět tak skutečné lidi. Navíc vaše návštěvy jsou pro nás takové pohlazení a zároveň i šancí si na chvíli sednout a ulevit bolavým nožičkám.

Obvykle jsme zvyklí pracovat u počítače, většinu času na židli. Stání na místě po dobu několika dní je zase taková menší výzva. Takže choďte zase příští rok! Ať si taky trochu odpočineme Ale samozřejmě proto, že vás rádi vidíme a ještě raději si povídáme o audioknihách. Navíc dokážeme i poradit a vyřešit občasné problémy.

A když už je řeč o problémech, řešíte i ty své – jako fakt, že plakáty nechtějí držet na stěnách, protože v noci je chladno a přes den vedro a vlhko. Součástí naší výzdoby byly letos Mirky hodiny a ty to odnesly nejvíc. První den jsme je našli na zemi s rozbitým sklem, druhý den jsme je našli na zemi s ulomenými nožičkami… další den jsme se rozhodli je na noc sundat…

Svět se nezastaví

Letošní ročník veletrhu byl dost specifický v tom, že nám do něj všem vběhla nečekaná událost. Byla to sobota ráno, přesněji 6 hodin ráno. Představte si tu situaci – jdete si lehnout někdy ve 2 ráno a za pár hodin vás probudí dunění.

Logicky si povíte, že nějaký blázen si pouští hlasitou hudbu. Ale po kontrole času na telefonu, který vám oznamuje 6 hodin ráno… a po opětovné kontrole času na telefonu ve snaze probrat se a ujistit se, že opravdu není šest ráno… zjistíte, že se někdo v okolí zbláznil.

Ti sousedi.

Jenže po odchodu z ubytování jste vyvedeni z omylu. Hudba je v parku vedle vás slyšet ještě víc. A ani o píď se to nezlepší po příchodu na Výstaviště. Kde se konečně dozvíte, že shodou okolností se v parku koná putovní techno párty, která bude vedle vás dunit až do 10 večer, kdy se přesune do nedaleké haly, aby na druhý den opět začala v parku. A opět v šest hodin ráno.

Měli byste tu sobotu ráno vidět šťastné obličeje všech vystavovatelů. Nejvíce ale nás v levém křídle, kde to samozřejmě ve stanu bylo krásně slyšet. A co čert nechtěl, zrovna v ten den jsme plánovali natáčení našeho podcastu – v pravém rohu, který, asi už jste to uhodli, byl nejblíže centru techno hudby.

Takové malé osvěžení, to aby legrace nestála! Zase bych chtěla zmínit tu druhou stranu, kdy společný vztek utužuje vztahy mezi jednotlivými vystavovateli a podporuje kolegiální komunikaci. Takže vlastně jsme mohli být téhle techno párty vděčni za osvěžení a trochu nevšednosti.

Nahrávání podcastu přeci jen proběhlo a za účasti dunění, ale minimálně bylo trošku utlumené. Pokud jste však posluchačem našeho podcastu, pravděpodobně ho na nahrávce poznáte

K. O. N. E. C.

Na veletrh všichni jezdíme z nějakého důvodu a cílem tohoto článku ani jeho konce není si stěžovat. Komunikaci s návštěvníky si užíváme a pojedeme zase. Když jsme si tohle řekli, je čas popsat vám šťastné a unavené výrazy všech vystavovatelů, kteří se v neděli ve 4 hodiny pouštějí do rozebírání svých stánků a balení knih.

Včelí úl je zpátky. Během výstavy se mu osazenstvo ani neblíží, protože větší množství lidí obdivujících knihy se ani zdaleka nepohybuje s odhodlaností vystavovatelů, kteří už se těší domů a do vany.

Trhají se plakáty, bortí se kartonové stěny, balí a počítají se knihy, strhávají se lepenky z koberců… a celé výstaviště prakticky bzučí nadšením. Konstrukci, kterou jsme stavěli 12 hodin, teď máme zbouranou během půl hodiny a my jsme naplněni pocitem zadostiučinění podobně jako rodiče o svátcích vánočních.

Tolik příprav a teď je to za námi, papíry rozcupované, dárky rozdané. Vystavovatelé se rozjíždějí a rozlétají do všech stran. Všichni si mávají a loučí se se smíšenými pocity z rozcupované dekorace.

A začíná odpočítávání do dalšího ročníku akce.

Máj je lásky čas, ale nejvíc fandí lásce ke knihám. No dobře, možná jen v našem světě. Každoročně totiž na květen připadá největší knihomolská oslava roku – veletrh Svět knihy. A jako každý rok musíme i my být tam, kde to žije. Takže ode dneška do neděle nás najdete na stánku L307 v levém křídle Veletržního paláce.

Co tam?

Důvodů máme víc, hlavně chceme šířit povědomí o tom, že i poslech knih je super. Navíc se chceme vidět s našimi zákazníky, nad kafíčkem pokecat o knihách i audioknihách (a možná i smyslu života). V online světě komunikujeme, ale naživo je to přeci jen jiná pecka.

A proto když dorazíte, máme přichystaný Michalův kávovar a perfektní kávu. Stačí nám ukázat appku, nebo jiným způsobem dokázat to, že jste naším zákazníkem (a k tomu dodat tak už vařte to kafe!) a náš barista (naše baristka) hned skáče ke kávovaru a připravuje vám lahodný horký nápoj. No… možná to není to školený barista, je to jeden z nás, ale ty dnešní stroje už nevyžadují takové znalosti. Cvak a máte super kafe. U nás navíc doprovázené přátelskými úsměvy (trénovali jsme na to vlastně celý život) a audioknižním povídáním.

Dárky, dárečky

Je to tak, krom kávy vám možná dáme ještě něco jiného. Ale to přeci nebudeme vyzrazovat dopředu, třeba byste se pak nechtěli stavět. Jedno vám ale prozradíme – bude super, když nepřijdete sami.

Proč? Odměníme vás za doporučení. My víme, odměňujeme vás i normálně, teď ale trochu přitvrdíme. Místo obvyklých 300 bodů získáte za doporučení bodů 500. Za tisíc věrnostních bodů máte audioknihu zdarma.

Je to teda nad slunce jasné – přiveďte dva kamarády a máte za to audioknihu zdarma. Navíc odměníme i kamarády.

Jak to funguje? Při prvním nákupu kamaráda dostanete vy i on/a 500 věrnostních bodů. Body můžete rovnou využít na slevu přímo v košíku, nebo si počkat a nasbírat ten tisíc, který vyměníte za kredit. To už je na vás.

Když potká audiomol audiomola, tak… se radost násobí. Tak nějak se to říká. Prý

A to je všechno?

Ne. Ta odpověď byla jasná, že Ještě nás najdete v audioknižním sále v levém křídle, kde se budeme účastnit programu přednášek. Co jsme nachystali?

Něco pro detektivkáře. Mrazivý až do morku kostí. S odborníky na slovo vzaté se podíváme na zoubek nejpopulárnějšímu audioknižnímu žánru. Ve čtvrtek od dvou hodin odpoledne.

Něco pro maturanty. A možná i zoufalé rodiče. Jak je to s přípravou na maturitu a čtením. Co nejvíc funguje na maturanty samotné? Pozvali jsme si jednoho super učitele a jeho dva žáky (přihlásili se prý dobrovolně, žádné nucení, snad), abychom vám zprostředkovali autentický zážitek. Kdy? V pátek od 10 dopoledne.

Něco pro audiofily. A pochybovače. O (ne)rozdílech mezi čtením a poslechem už jsme tolikrát psali. Nikdy jsme se o tom ale pořádně nebavili nahlas v našem podcastu. A protože na knižním veletrhu je to mezi zarytými čichači stránek celkem skloňované téma, budeme se mu věnovat i při natáčení 52. dílu našeho podcastu Audinovinky. Naživo na veletrhu, v sobotu od 10:30.

Něco pro dětičky. A jejich knihomolské rodiče. Děti určitě neťapají po veletrhu s láskou a vy si to budete chtít prohlédnout v klidu (i přes lásku ke svým ratolestím, samozřejmě). Máme pro vás ideální řešení, odložte je na hoďku v naší „školce“, my si s nimi vyrobíme a nakreslíme nějaké audioknižní hloupostičky a vy si je snad vyzvednete šťastné a s taškou plnou knih. Nebo jen s dobrým pocitem, to je na vás. Kdy se to koná? V neděli od jedné hodiny odpoledne.

Dorazil nám květen, naše přípravy na Svět knihy jsou v plném proudu, ale teď se ještě podělíme o to, jaké audioknihy zrovna posloucháme. Nebo jsme nedávno poslouchali Tady to je.

Michal

Ja práve počúvam novú Nesbovku – Macbetha, som približne 4 hodiny od konca, celá audiokniha má neuveriteľných 17 a pol hodiny. A úprimne ešte stále som sa nerozhodol, či sa mi táto audiokniha páči alebo nie

Do školy som síce chodil, ale o Macbethovi, tom klasickom od Shakespeara netuším absolútne nič. Či je to tým, ale nejak mi proste táto audiokniha na Nesba nesedí. Mám to ale premyslené, po jej dopočúvaní sa pustím do tradičného Macbetha. A o to asi aj išlo, pritiahnuť ľudí ku klasike.

Nepotrpím si u Nesba len na audioknihy s Harrym Holem, mám rád aj jeho ostatné knihy – sériu Krev na sněhu, Syna aj Lovcov hláv. Ale Macbeth ide akosi úplne mimo. Deju rozumiem, aj to má spád a celkom to odsýpa, ale niečo mi na tom proste k Nesbovi nesedí.

Takže za mňa je to jasné, po dopočúvaní tejto si chcem prečítať originál. Možno mi to celé docvakne a pochopím genialitu autora. Alebo možno ani nie. Uvidíme.

Ivan

Tento týždeň sa u nás objavila novinka od Simona Sineka, Začněte s proč. Musím priznať, že túto audioknihu nepočúvam. Už som ju počul v originále veľmi dávno, no zhodou okolností som sa práve minulý týždeň vrhol na jeho druhé dielo, Leaders Eat Last.

Simon je mega dobrý rozprávač a vie veci podať tak, že dávajú zmysel aj bez hlbokých úvah. A to mi sedí.

Leaders Eat Last je akýmsi pokračovaním jeho bestsellerovej prvotiny Start with Why, kde rozoberá nie prečo máme mať jasnú víziu toho čo robíme, ale ako k nej smerovať. Ako sa naučiť robiť veci pre ľudí na prvom mieste a pre čísla až na druhom. Či treťom.

Táto „filozofia“ mi veľmi sedí, lebo som sa jej vždy aj keď nie tak sofistikovane, snažil držať. Neznášal som a neznášam, ak sa zamestnávatelia, rodičia, partneri správajú k ľuďom okolo, ako k strojom o ktorých krokoch a jednaní môžu rozhodovať v každom momente.

Človek sa nemá doprosovať voľna, oddychu, pomoci. Je to každého právo a na „vodcoch“ je, aby to chápali a riadili sa tým. A kto sú to tí „vodcovia“? My všetci.

Simon síce zakladá celú knihu na vojakoch a ich rankoch, na podnikateľoch a ich hierarchii, no dotýka sa nás to každého. V rodine je „vodca“ rodič, v partnerstve každý z partnerov, v skupine kamarátov každý z nás.

Ak sa naučíme, že viesť neznamená riadiť, ale počúvať, usmerňovať a pomáhať, zlepšíme život nielen sebe, ale každému s kým prichádzame do styku. A to je základ.

Ak sa naučíme „jesť poslední“, naučíme sa prirodzene počúvať potreby iných a pomáhať im v ich raste. Popri tom rastieme my sami. A nezáleží na tom, či sme si v hierarchii „nadriadení“ a „podriadení“ alebo sme si rovnocenní partneri. Leadrom môže a v istej miere musí byť v živote každý z nás.

Petra

Mám zrovna rozposlouchanou Emoční inteligenci. Ale tím „zrovna“ myslím už od jejího vydání před drahnou dobou. Audiokniha má něco kolem 19 hodin, což se pro mě prokázalo být v současné době velkým oříškem.

Jsem asi v období nedokončování četby (a nebo si vybírám extrémní kousky), protože mám taky od Vánoc rozečtené Nástroje titánů od Tima Ferrisse a přijde mi, že můj status na Goodreads s rozečtenými knihami se mi vysmívá podobně jako budík nebo úkolníček.

Na Emoční inteligenci jsem se moc těšila. A taky jsem se na ni vrhla hned po zahájení prodeje. Jde o neskutečně přínosnou příručku, ve které se schovává spousta informací a pravd. Jen se bohužel musíte brodit klasickou americkou příběhovostí. Naštěstí ale autor vybírá příběhy fascinující (a občas až děsivé). I tak jsem jedním z těch lidí, kteří radši studie a závěry, ne příklady. Přínos těch příkladů ale chápu. Takže ani nemůžu říct, že by byly navíc. A tím máme za sebou odstavec, ve kterém se snažím říct, že omáčka je pro někoho fajn.

Poslech je to příjemný, jen v některých sekcích je bohužel znát, že tahle kniha vyšla v 90. letech minulého století. Od jejího vydání se samotná psychologie značně posunula, a tak mi některé výklady přišly úsměvné. Je třeba si u toho poslechu uvědomit souvislosti. A na rok 1997 to byla neskutečně objevná kniha. Ve většině případů má co říci i dnes, kdy se s emoční inteligencí počítá a do výuky už je ve školách zařazována.

Mám za sebou polovinu a už si myslím, že to doposlouchám tak někdy v červnu, ale to nevadí. Steva Jobse jsem četla půl roku a je to jedna z nejlepších knih, které znám.

Mirka

Bude isto prekvapením, keď napišem, ze počúvam Gaimanovu Severskú mytológiu. Už som o nej minulý týždeň písala v článku, keďže som posadnutá Avengers a práve som sa chystala do kina na Infinity War (už som to mimochodom videla. OMG!).

No ale keďže to bola ďalšia šanca ako sa k nim priblížiť, tak to bola jasná voľba audioknihy. A vôbec to neľutujem, lebo mytológia ma vo všeobecnosti ešte aj baví a severskou som sa doteraz zaoberala len okrajovo.

Celkovo by som to zhrnula takto:

Po prvé Loki v audioknihe dostal dosť priestoru = maximálne spokojná Bol úžasný ako vždy.

Po druhé ujasnila som si, kto je kto a kam a ku komu patrí v originálnych mýtoch (keďže filmy si to prispôsobili podľa potreby).

Po tretie neexistuje nikto lepší ako Pavel Soukup na nahovorenie tejto knihy.

Takže opäť audiokniha, ktorú som si zamilovala a pevne verím, že si ju obľúbi každý, kto si ju vypočuje.

Jakub

S napětím vyhlížím každou reedici archivních nahrávek vydavatelství AudioStory. Díky dlouholeté spolupráci se špičkovými interprety a kvalitnímu výběru titulů má dost možností představit své dříve vydané audioknihy novým posluchačům. Tentokrát sebralo třináct Čapkových Povídek z první a druhé kapsy, které byly již dříve součásti několika výběrových titulů.

Mám k nahrávkám s Vlastimilem Brodským a Otou Sklenčkou osobní vztah – patřily mezi první audioknihy, které jsem poslouchal začátkem 90. let, ještě z magnetofonových kazet. A i když mi od té doby prošla ušima řada jiných nastudování „kapesních povídek“, považuji právě tyto od AudioStory za nejlepší.

Oba interpreti ctí myšlenku a smysl Čapkova textu a jejich přednes výborně sedí k vykresleným postavám. Sklenčka je občas možná trochu příliš patetický, k Brodskému ale nemám jedinou výhradu. Tyto dva interprety doplňuje Miroslav Moravec s povídkami, které dříve vyšly na výběrech Muži s dýmkou 3 a Klasická detektivka 3. Ten už mi výrazově k Čapkovi tolik nesedí, je ale opravdovým požitkem poslouchat jeho nezaměnitelný hluboký hlas.

Jsem rád, že AudioStory mohlo zachytit interpretační umění těchto hereckých osobností, ještě než nás navždy opustily. A jsem podruhé rád, že je znovu nabízí k poslechu.

Nedávno nám prišiel dotaz od jedného z vás v reakcii na naše články z rubriky Co posloucháme. Zaujímal sa o to, ako a kde vlastne počúvame, čo používame za aplikácie a tak podobne. Pretože nám to prišlo ako super nápad, hneď sme sa na to vrhli.

Zaujíma vás, ako počúvame? Tak my vám opäť odkryjeme niečo zo zákulisia Audiolibrixu a budeme radi, ak nám aj vy napíšete ako a kde počúvate audioknihy

Michal

Kde a ako počúvam audioknihy? Začnem, pokiaľ dovolíte, tým, kde počúvam audioknihy.

Keďže od detstva naozaj rád čítam, ale niekedy to jednoducho z papiera nejde, počúvam audioknihy pri iných činnostiach. Už som na sebe vyskúšal, že nedokážem počúvať len tak, že si niekde sadnem a pustím si audioknihu a venujem sa len jej. Asi za to môže nejaká moja hyperaktivita, ale keď robím len jednu vec, tak som zo seba akýsi nervózny Takže pokusmi som sa dopracoval k trom činnostiam, pri ktorých počúvam.

Prvá, a tá je asi najviac zastúpená, je šoférovanie. Nie že by som šoféroval denne, a nie že by som prekonával neuveriteľne obrovské vzdialenosti, i keď niekedy aj hej, ale spojenie šoférovania a počúvania audiokníh ma neskutočne baví. Jednak mi je potom absolútne jedno, či stojím v zápche alebo nie, a tiež som si všimol, že keď mám v aute pustenú audioknihu, jazdím oveľa pokojnejšie. Pri hudbe občas mávam tzv. „ťažkú nohu“.

Ako počúvam v aute? Mám našu mobilnú aplikáciu a telefón mám prepojený cez bluetooth s autorádiom. Čo inak odporúčam každému, kto má v aute bluetooth, lebo okrem možnosti počúvať si veci z telefónu nemáte problém, keď vám niekto zavolá. Telefónu sa nemusíte ani dotknúť. Funguje to potom tak, že nastúpim do auta a naštartujem. Zapne sa autorádio a pamätá si, že naposledy som počúval cez bluetooth, takže sa spojí s mobilom a pustí prehrávanie. A ak som medzičasom nemal spustenú inú audio-aplikáciu, tak mi rovno pokračuje v prehrávaní audioknihy. Proste paráda.

Druhá činnost, pri ktorej zbožňujem mať pustené hovorené slovo, sú domáce práce. Najčastejšie v kuchyni a je jedno, či varím, pripravujem sa na varenie alebo niečo upratujem (najčastejšie umývam a spratávam riad). Pri všetkom tomto mám pustenú audioknihu a inak nudné činnosti zrazu nie sú také nudné. Tu počúvam úplne rovnako ako v aute. V kuchyni mám mini-vežu, ktorá má v sebe bluetooth. Takže mám telefón pripojený cez ten a audiokniha mi tak hraje z poriadnych reproduktorov. Čo sa hodí v momente, kedy vám tečie voda, lebo dobrý reproduktor je hlasnejší

Na a tretia činnosť je športovanie. Teraz moc nebehám ale skôr chodím cvičiť s kettlebelmi, tam sa počúvať moc nedá. Ale keď som behával (a že mám v pláne zase začat), alebo chodil do fitka zabehať si alebo zacvičiť na jednoduchých strojoch, vždy som počúval knihy. Zase, cvičenie človeku rýchlejšie ubehne a naopak, dobrá audiokniha človeka vyženie ísť cvičiť. Win-Win. Pri športovaní opäť počúvam cez našu mobilnú appku, tentokrát ale jednoducho a obyčajne cez sluchátka.

No a pokiaľ ste ako ja, že musíte pri počúvaní niečo robiť, možno si poviete, ako asi tak počúvam na cestách, keď práve nešoférujem. Jednoducho, spustím našu appku, dám si sluchátka a pustím si k tomu na mobile nejakú hru, pri ktorej netreba moc rozmýšľať (napríklad Subway Surf, Mini Metro alebo Dots). Vravím, jedna činnosť je proste málo

Petra

Já poslouchám hlavně zrychleně. Jsem takový vyvrhel audioknižní společnosti, ale prostě čtu rychle a poslech nemám jako umělecký zážitek, spíš jako plnohodnotný doplněk čtení očima. A tudíž chci konzumovat stejně rychle. Donedávna jsme v naší aplikaci tuhle krásnou možnost neměli, ale psssst, možná se něco chystá a někdo (ukazuje na sebe) už tuhle možnost s radostí testuje.

Přiznám se bez mučení, že předtím jsem aplikace na české audioknihy kombinovala a používala jsem tu naši a zároveň MP3 audiobook player pro iOS. Čistě jen kvůli zrychlování.

Přiznám se ale, že z mých přečtených (a poslouchaných) knih je tak 20 % v češtině, 80 % v angličtině. Takže používám ještě aplikaci Audible.

Se všemi aplikacemi jsem nanejvýš spokojená (ale samozřejmě teď mám jasnou topku, když už umí salta – po dlouhém, dlouhém přemlouvání). Na počítač nestahuju a neposlouchám z něj. Párkrát jsem využila možnosti přehrávání online přímo na webu, ale drtivou většinu času trávím s aplikacemi. (To jsou ti dnešní mileniálové, bez telefonu nedaj ani ránu.)

A teď k tomu „kde“. Já nikdy neposlouchám venku.

Venku se nikdy nepohybuju bez sluchátek, ale vždycky poslouchám hudbu. S audioknihami totiž slyším okolní hluk a hlavně lidi. A protože se mezi lidmi potýkám s menší úzkostí ze společenského kontaktu, potřebuju zeď. A ta audioknižní není dostatečně vysoká.

Což mě přivádí k tomu, že používám úplně obyčejná sluchátka, pecky. Nejsem moc typ, co by si potrpěl na drahé vymoženosti. Hlavně kvůli tomu, že moje činčila dřív nebo později každá sluchátka rozkouše… Na což se kupodivu nevztahují reklamace. Nejsem zvukový purista, takže mě nízká cena i kvalita mých sluchátek netrápí.

Poslouchám tedy doma. Buď sedím a koukám do zdi, zavřu oči, nebo si u poslechu čmárám (kreslení to není), vybarvuju, dělám bullet journal a občas i uklízím. Možná díky audioknihám uklízím víc. Nejradši mám samozřejmě to čmárání, nebudeme si lhát.

V neposlední řadě poslouchám i každý den před spaním. Ale pokaždé slyším jen 15 minut, takže už mám jasně daný systém, že přes den poslouchám nové knihy a před spaním si dávám opáčko svých oblíbených, které už znám nazpaměť a nenutí mě tím pádem zůstat vzhůru. Poslouží jen jako taková moje ovčí babička.

Jakub

V ideálním světe poslouchám audioknihy z CD přehrávače do sluchátek, když mám klid a nic jiného nedělám, vsedě v pohodlném křesle (cca 15 minut do usnutí) nebo vleže (2 až 3 minuty do usnutí).

A teď realita: při práci nenáročné na soustředění poslouchám většinou nahlas z reproduktorů. Práce venku (řemeslné, rukodělné, zahradnické atd.) většinou z mobilu a z bezdrátových sluchátek, pokud to samozřejmě jde. Při cestování vlakem nebo autobusem rovněž mobil a bluetooth sluchátka – to je aktuálně asi moje nejobvyklejší praktikování posluchačské vášně. V autě poslouchám nahlas buď z mobilu přes takový to bluetooth udělátko v zapalovači (transmitter se to jmenuje?) a rádio nebo z CD. Někdy s rodinou, ale většinou, když jedu sám. Před spaním někdy do sluchátek (s těmi se ale nedá ležet na boku) nebo potichu z mobilu, který mám skoro u ucha – evokuje mi to vzpomínky na mou první krystalku (schválně! kdo ví, co to je?)

Posluchačským svátkem jsou mé cesty do Prahy a zpět. Počítejte se mnou: 40 minut cesta autem do Brna, 15 minut přesun na nádraží, cca 140 minut cesta vlakem, zhruba 120 minut přesuny po Praze a čekání mezi schůzkami, a zpátky 140 minut cesta vlakem, 15 minut k autu a 40 minut domů. To je krásná 8,5 hodinová pracovní doba, ne?

Mirka

Na rozdiel od mojich kolegov počúvam cez mobil minimálne. Áno, mám ho stále so sebou, takže bolo by logické počúvať audioknihy hlavne cez aplikáciu, ktorá má samozrejme kopu výhod. Ale ja jednoducho uprednostňujem svoj sony walkman, ktorý si nepamätá, kde som skončila a vypadol mu gombík na hlasitosť, tak keď chcem zmeniť  zvuk, musím použiť sponku Ja viem, znie to velice „výhodne“

Môj mobil prioritne slúži na to, aby som si mohla surfovať na instagrame a pintereste, čo dokáže neuveriteľne vymlátiť baterku (keď sa dostatočne snažíte, dokážete to aj za pol dňa :D). Občas nosím so sebou druhý mobil, na ktorom počúvam, ale sony walkman mi vyhovuje viac, lebo je malinký a váži nula celá nič.

Kde a kedy počúvam?

Hlavne mimo domu. Som vždy ľahko poznateľná ako ta zrzka s červenými AKG sluchátkami. Posledné roky som si zamilovala ich dizajn (a jo aj zvuk milujem :D). Štuple do uší nemám rada a používam ich len, ak je to nevyhnutné.

Najčastejšie počúvam hlavne keď cestujem alebo keď nakupujem. Nákupy potravín a vecí potrebných ma strašne nudia, tak keď trčím v obchode sama, skoro vždy počúvam knihu…aj keď občas sa mi to vymkne z rúk a skĺznem k bezcieľnemu prechádzaniu sa po predajni, lebo chcem dopočúvať a potom som na seba naštvaná, že som stratila toľko času a ani neviem kde.

Rovnako ako Michal s Ivanom zvyknem občas počúvať aj pri cvičení, ale narozdiel od nich neprestanem počúvať, keď docvičím, ale docvičím až vtedy, keď prestanem počúvať, takže povedzme, že ma to núti k lepším výkonom

No a keďže mám teóriu, že knižné myšlienky môžu človeka inšpirovať, keď tvorí, tak z času na čas počúvam audioknihy aj pri kreslení, ilustrovaní alebo dákom DIY. A keď sa vo výsledku odrazí to, čo počujem a audiokniha sa stane inšpiráciou, tak si vždy poviem, že to stálo za to

Ivan

Mám tú smolu, že na rozdiel od svojich kolegov aj pracujem cez deň a tak sa k písaniu dostávam ako posledný. Ak sa budem opakovať, proste ma ignorujte.

V mnohom som na tom podobne ako Michal, no aj tak vám ukážem, že JA som ten originál. A ANO môže len závidieť.

Počúvam výhradne pri ďalších činnostiach. Nie že by sa mi nestalo, že pretiahnem počúvanie aj za dobehnutý tréning, šoférovanie či varenie, no vždy začínam počúvať ako doplnok k niečomu. Prečo? Asi nie som hyperaktívny, ale príde mi to príjemné spestrenie činností, ktoré sú inak dosť monotónne. No uznajte, bežať hodinu, dve či šesť je celkom otupné, nie?

Vždy si hovorím, že keby nebolo audiokníh, už som rozbil mnoho áut. Šoférovanie na diaľniciach ma príšerne uspáva. Hudba okrem rappu ešte viac, no hovorené slovo (možno preto aj ten rap) je ako Redbull (ktorý som mimochodom nikdy nepil). Dokážem sa zabudnúť až tak, že bežná každohodinová prestávka pri dlhých cestách sa natiahne aj na tri či štyri. V aute som zažil už veľa príbehov. Napríklad na ceste z Bristolu do Readingu…

A kde ešte? Vlastne kdekoľvek. Som tak hrozne zvyknutý mať stále pri sebe sluchátka (aj dvoje), že ich vyťahujem niekoľkokrát denne.

Šlapem na stretnutie? Check.
Idem na pivo s kamarátmi? Check.
Čakám v čakárni u zubára? Check.
Prechádzam sa s kočíkom po dedine? Check.
Kdekoľvek a kedykoľvek? Check.

No a ako vlastne počúvam? Už z predchádzajúcich riadkov je to jasné.

Sluchátka, sluchátka, sluchátka.

Troje?

Ďaleko viac. Po vačkoch a v batohu mám vždy po ruke minimálne troje. Klasické štuple, bluetooth na šport a veľké cez uši. Niekedy ešte záložné klasiky pre prípad “keby niečo”. A doma v šuplíku desiatku ďalších, lebo pri nosení po vreckách odchádzajú a strácajú sa v pravidelných intervaloch.

Nie som však audioknihophil. Na hovorené slovo mi stačia úplne obyčajné, v priemernej kvalite vyrobené sluchátka. Žiaden brand, žiadna mega estetika. Keď však príde na počúvanie hudby či strihanie Dominika Dána, len to najlepšie čo doma mám. Moje Audio-Technica či Sennheiser over-ear sluchátku vtedy nemajú náhradu.

Zostáva už len dodať cez čo. Vždy a za každých okolností cez appku. Boli časy, keď som nosil malý mp3 prehrávač všade, no tie pominuli. Často mám rozpočúvané viaceré audioknihy a hľadať miesto kde som skončil ma už neláka. Podobne ako Petra, počúvam takmer výhradne zrýchlene. Mám rád, keď dej krásne odsýpa.

No a navyše, bez mobilu sa nepohnem takmer nikam, takže zostať “na holičkách” mi takmer nehrozí. Jedine, že by som nič nemal kúpené a stiahnuté… ale to pre mobilnú appku nie je žiaden problém.

A čo vy? Ako a kde počúvate audioknihy vy? Máme podobné návyky, alebo sme len banda exotov, ktorá nemá páru medzi “normálnymi ľuďmi”? Dajte nám v komentoch vedieť, veľmi radi sa dozvieme aj my niečo o vás.

Zdraví vás celý tím Audiolibrix.

Tři měsíce nového roku jsou za námi, už nám zase ukradli hodinu, jaro je zpátky (i když to tak vůbec nevypadá)… a když už je řeč o věcech, co se dějí pravidelně… Přišel čas na vhled do našeho audioknižního světa. Jste zvědaví, co nám zrovna hraje ze sluchátek nebo reproduktorů? Tak čtěte dál.

Mirka

Pribudla nám do ponuky Emma, tak som po nej hneď skočila. Nedalo sa odolať.
Ja si vo všeobecne myslím, že vôbec nie som romantická osoba, ale Jane Austen túto moju domnienku stále podkopáva.

Ach jo. Som zamilovaná. Milujem tie austenovské mužské postavy. Do pána Knigtleyho som zamilovaná rovnako ako do pána Darcyho. Proste Jane Austen ma nejakým spôsobom vždy dostane a aj napriek tomu, že jej knihy sú staré už niekoľko storočí, zdajú sa mi blízke.

Síce je Emma dramatizácia a tak isto nepodchytí všetky myšlienky autorky, ale príbeh ostáva a ja to beriem ako taký krátky audio-film (a strašne, ale fakt strašne podarený!!!). Možno by som povedala, že sa mi zo všetkých Austenovských dramatizácii páčila najviac, aj keď to by som si musela teraz rýchlo spätne vypočuť aj ostatné, aby som to mohla s čistým svedomím potvrdiť (čo nemôžem vylúčiť, lebo som v austenovskej nálade a zrovna si idem dať maratón Austen filmov).

Ešte by som na záver chcela vyzdvihnúť hudobnú zložku, ktorá veľmi dobre kooperuje s dejom a dodáva tomu ďalší rozmer a pôsobí to naozajstnejšie. Totálny audiofilm. I´m in love.

Ivan

Kevin Mitnick je legenda. Ak Vás teda zaujíma počítačové bezpečnosť, hackeri či technológie. Od konca osemdesiatych rokov po koniec deveťdesiatych za každým väčším incidentom v ktorom sa niekto nabúral do systémov veľkých korporácií od AT&T, Sun Microsystems až po Nokia či NEC, stál Kevin Mitnick.

Sociálne inžinierstvo dotiahnuté do úplného profesionalizmu, technická zdatnosť ktorú by mu závidel akýkoľvek systémový správca či administrátor. Kevina nezastavilo nič.

Na rozdieľ od iných hackerov to nerobil pre peniaze ani pre slávu. Ako je alkoholik či narkoman závislý na svojej dennej dávke, on bol závislý na hackovaní. Žiadne víťazné ťaženie ho neskludnilo na viac ako pár dní. Potom potreboval novú výzvu, nový cieľ.

Ghost In The Wires je neskutočne chytľavo vyskladaný príbeh z jeho „úspechov“ a snáď ešte lepšie nahovorený. Napriek častej odbornej a ani mne nič nehovoriacej terminológii (v tej dobe som ešte len premýšlal o zámene káčera za gumipušku) je to hrozne zábavné počúvanie.

Myslím, že film natočený podľa jeho príbehov by zatienil aj také pecky ako Mission Impossible či Swordfish. Kto miluje špionážno technologické thrillery, musí túto audioknihu počuť. Ak ste netušili, aký divoký západ bol Internet pri svojom vzniku, táto kniha vás prevedie históriou lepšie ako akýkoľvek dejepisný výklad. A teraz späť k počúvaniu. Nech o niečo podstatné neprídem!

Jakub

Po hromadě soutěžních titulů aktuálního ročníku ankety Audiokniha roku, jsem si dopřál i letošní novinku Supraphonu, Svatební cesta do Jiljí.

Patřím mezi ty, pro něž je stejnojmenný televizní film s Josefem Abrhámem a Libuší Šafránkovou srdeční záležitostí, o to víc jsem byl zvědav na nové zvukové zpracování. A přiznám, že jsem k němu přistupoval s několikerými obavami.

Obava první, že Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhelmová nebudou dobrými interprety, se nenaplnila – oba (i když Vojtěch lépe) zvládli své úlohy se ctí. I obava druhá, že totiž knižní předloha není tak zábavná jako film a že mě nekrácená audiokniha bude nudit, byla lichá – Miroslav Skála svůj příběh napsal lehce, s humorem a bez zbytečných vycpávek.

Ne zcela příjemně mě ovšem překvapila hudba, použitá ze zvukové stopy filmu – vedle nově natočeného mluveného slova působí zvukově nepatřičně. A resumé? Rád jsem si audioknihu poslechl a nejspíš se k ní ještě někdy vrátím. Ale filmové zpracování je pro mě stále na prvním místě.

Michal

Ja práve počúvam Nebojte se klasiky 17-20 (Hudební nástroje) a kto ma či už z nášho podcastu Audinovinky alebo odtiaľto z blogu pozná, vie, že sa jedná o moju obľúbenú sériu. Nedetektívkovú. Nerománovú.

Dokonca tam je veľa hudby a áno, tento typ hudby mi nevadí, lebo však táto séria je o hudbe. Tu to nie sú zvukové predely, na ktoré som trošku alergický

Ako aj predchádzajúce diely tejto série, snaží sa vás aj tento priviesť ku klasickej hudbe, tu príjemne cez rôzne typy hudobných nástrojov. A to všetko veľmi príjemnou, nevtieravou a miestami aj docela vtipnou formou.

Takže ak aj neholdujete klasickej hudbe, ale zaujímal by vás napríklad rozdiel medzi huslami, violou, violončelom a basou, či ako niektoré nástroje fungujú, táto audiokniha vás bude moc baviť. Mňa rozhodne baví.

Petra

Poslední dobou toho moc nepřečtu ani neposlechnu, a tak jsem se rozhodla zkusit se probrat za pomoci milované série. Ano, jsem jedním z těch lidí, kteří pravidelně čtou své oblíbené knihy. Pýchu a předsudek už jsem si letos zopakovala. Teď přišla řadu na Harryho Pottera.

Dlouho jsem přemýšlela o nové anglické verzi namluvené Stephenem Fryem a nakonec jsem si vybrala tuhle cestu. A šlo o to nejlepší rozhodnutí. Většinou poslouchám audioknihy zrychleně (slyším to vaše zalapání po dechu teď :D), prostě i rychleji čtu a na mě je tempo přednesu drtivé většiny audioknih příliš pomalé. Extra, extra pomalé.

Ale krásnou interpretaci pana Frye si dávám hezky na rychlost jedna. S předlohou už se dlouho kamarádím (celou sérii jsem už přečetla asi osmkrát), a přesto mě pokaždé něčím překvapí. Při poslechu je to úplně jiný zážitek – poslouchám Harryho poprvé a jsem z toho neskutečně nadšená. Protože podle mého zkrátka příběh víc ožívá, když ho posloucháte. Já si při čtení tak moc nepředstavuju, ale při poslechu jede představivost na plné obrátky.

No a co bych mohla říct o sérii z čarodějnického světa. Pokud jste ji ještě nikdy nečetli, pusťte se do toho. A věřte, že s každým dílem se zlepšuje. Jazykově ne. Jazykově je dokonalá už od začátku. A čtěte pozorně, protože mezi řádky jsou schované poklady, díky kterým se to vyplatí číst i jako dospělák (nebo – jako v mém případě – člověk před světem dospělost neúspěšně předstírající ).