Nedávno jsme v našem podcastu Audinovinky dostali dotaz na téma toho, jak se vůbec takový podcast připravuje. Michal už na to téma psal čtyřdílnou sérii na svém blogu a já díky tomu připomenutí dostala nápad se na věc podívat znovu na našem blogu.

A tak vzniká článek, který by vám měl pomoci, pokud byste třeba sami chtěli nějaký ten podcast točit. Zajímat by vás mohl i v případě, že třeba posloucháte ten náš a jste zvědaví, jak vlastně celá záležitost vzniká.

Tak zaprvé – pod…cože?

Dnes už jsou podcasty celkem součástí popkultury a internetové prezentace. Často byste se divili, kdo všechno podcasty točí. Ale pamatuju si ještě pár let zpátky, kdy jsem byla jako zvířátko po zimním spánku, které se rozhodlo vydat z úkrytu své jeskyně do světa a najednou se zaleklo, kam se to ten svět posunul.

Všichni se bavili, že poslouchají ten a ten podcast a já vesele přikyvovala a v hlavě jsem si říkala „o čem se to kruci bavěj“. Dnes jsem toho názoru, že jde jen o západní kulturou vyšperkovaný název pro audio vysílání, které není rádio. Všichni jsme byli na audio zvyklí, poslouchali jsme ono rádio. Potom ale přišel čas, kdy audio začali nahrávat i laici a dávat ho na internet zadarmo. A tomu se říká podcast. Většinou jde o série více dílů.

Kdyby vás to náhodou zajímalo, to samotné slovo podcast vzniklo kombinací iPodu (tedy hudbeního přehrávače od firmy Apple – ten Jobs si prostě uměl vychytat začátky trendů, co?) a vysílání, tedy „broadcast“. Ale abych se zase vrátila k tomu vysvětlení, jde o audio pořady, ke kterým máte většinou přístup na internetu.

Proč tohle zbytečné vysvětlovací okénko? To kdyby se v éteru našla alespoň jedna lama podobná svou lamitostí (je to slovo, teď jsem ho vymyslela) autorce článku. Člověk, který se dodnes usmívá a kýve a tak nějak si jen odvozuje, co to ten podcast asi je

My jsme se jako Audiolibrix k podcastu dobírali už delší dobu. Jako portál prodávající audioknihy nás lákala ta možnost zprostředkovat i novinky a zajímavosti v audio podobě pro publikum, které by podle našich výpočtů mělo danou formu podporovat. Tady bych ještě vložila poznámku, že o novinkách jsme nepřestali informovat písemně – zmiňuji to čistě jen kvůli dotazům z minulosti – pořád posíláme pravidelné newslettery. Jen jsme zkrátka toužili po tom nějak hýbat audioknižním světem a možnost přidat podcast je naprosto ideální.

Jak to bude vypadat?

Už máme ujasněno, co je podcast. A protože jde o celkem volnou formu, se kterou vplouváte do internetových vod, točit ho vlastně může každý. Ale měl by?

Tím se dostáváme k bodu, který si musíte ujasnit hned do začátku – o čem váš podcast vlastně bude. Protože pokud nebudete mít zajímavý obsah, není ani třeba točit podcast. Proč by ho totiž někdo poslouchal?

Pokud hledáte nápad, nejlepší je možná zamyslet nad tím, co byste chtěli poslouchat vy sami. Nikdy se nezavděčíte všem, ale pokud budete dělat něco, co zajímá vás, zaprvé se to pravděpodobně bude dobře poslouchat. Protože pokud z vás jde cítit nadšení pro věc, to nadšení dokáže nakazit i další lidi.

Navíc všem autorům se vždycky doporučuje psát o tom, co znají. A o tom, co by vlastně oni sami chtěli číst. Protože je velká šance, že v tom nebudou sami. A to samé platí i pro podcast. Pokud jste bezradní, zkuste se zamyslet nad tím, co vás zajímá a o čem byste zvládli pravidelně poslouchat. Pak si to dejte dohromady s otázkou, co takové téma přinese vašim posluchačům. A to je vaše cesta k obsahu. Jak se říká, obsah je král a je to váš základní stavební kámen. Bez něj je úplně jedno, jestli máte precizně nahrané stopy.

Dalším bodem je forma.

Ve dvou se to lépe táhne

Když jsme začínali s Audinovinkami, původní plán byl mít jednoho člověka, co bude novinky nějakým způsobem prezentovat. Ale zkuste si doma sednout a natočit se. Není to úplně nejlehčí, spousta z nás (ukazuje na sebe) najednou přejde do polohy ovčí babičky vyprávějící pohádky dětem. Špatné ovčí babičky. A to se nedá poslouchat. Stejně jako třeba na youtube videa potřebujete na takovou formu prezentace notnou dávku sebevědomí (i kdyby jen předstíraného), extroverze a humoru. Pokud jste jedním z takových lidí, bezva, můžete točit sami.

Pro ostatní se prokázal formát alespoň dvou „moderátorů“. V rozhovoru jste totiž z většiny přirozenější a i na poslech je to zajímavější formát. Spousta úspěšných podcastů na tom zakládá – Tim Ferriss si zve slavné hosty, The Minimalists jsou dva kluci, nebo i český podcast Na volné noze je založen na rozhovoru s lidmi z oboru. Prostě to funguje.

Jen jako poznámku na okraj zmíním fakt, že jako další bod je třeba se zamyslet nad délkou a četností vašich dílů. Aby nebyly moc krátké ani moc dlouhé. Ale hlavně abyste si určili pravidelnost. Tu nikdy nepodceňujte, lidský mozek miluje (a podvědomě vyhledává) jistotu. Do toho spadá i to, že vám třeba každé úterý přijde newsletter. Nebo bude zrovna nahraný nový díl vašeho oblíbeného podcastu.

Jakmile si určíte frekvenci, dodržujte ji. A když ji budete plánovat, nebuďte třeba jako já a nenechte své nadšení jet na větší počet otáček než rozum. Zvažte, jakou frekvenci jste schopni zvládat a dlouhodobě udržet.

Co potřebujete mít doma?

Chcete začít natáčet a říkáte si, že to ale nemůžete, protože přeci nemáte žádné nahrávací studio? Pak pro vás možná bude překvapením, že v klidu můžete natáčet i doma. Ne tedy tak, že si otevřete laptop a sednete si ke stolu v kuchyni a můžete jet. Takový zvuk by potom za moc nestál. Ale na dobrý zvuk toho potřebujete možná míň, než byste čekali.

Co k takovému natáčení potřebujete? Počítač, na ten budete nahrávat zvukovou stopu a potom na něm stříhat. A mikrofon.

Mikrofon je vlastně jediná podstatná investice, do které byste měli jít. Na kvalitě zvuku se použití dobrého mikrofonu odrazí tak, že rozdíl pozná i úplný laik. My při nahrávání používáme Samson Go Mic, což ani není tak velká investice, jaké byste se mohli bát. Ale na kvalitě je to znát. Poslechněte si třeba ve srovnání nejnovější díl našeho podcastu a ten úplně první. Má část byla nahrávaná na mikrofon Apple sluchátek ve víře, že to bude stačit. Víc už ani říkat nemusím. Důkaz místo slibů :))

Co se týče softwaru, ani tam nejsou investice vysoké. Na nahrávání stopy je asi nejlepší použít program Audacity. Ten je zadarmo a jeho ovládání je celkem intuitivní, takže se v něm i rychle naučíte. Jakmile si nahrajete stopu (případně stopy – to pokud nahráváte ve více lidech, protože vždycky je lepší mít víc zdrojů, pak se vám různé brepty nebo zkomoleniny a pazvuky vysekají mnohem lépe), je třeba ji upravit a sestříhat.

V minulosti jsme i na to používali Audacity a vy tedy můžete taky. Ubyde vám tak vlastně starost s dalším programem. Všechno zvládnete v jednom a máte vystaráno. My dnes používáme program Reaper, protože nabízí dobře ovládané funkce (jako odstranění šumu, vyrovnávání výšek, atd) a je celkově trochu lepší.

Podstatné je, že nemusíte pouštět stopu ven tak, jak jste ji nahráli. Můžete (nebo spíš měli byste) ji prostříhat a odstranit nechtěné zvuky nebo hlouposti. Můžete vyndat i různé nádechy a jim podobné zvuky. Zkuste si ale dát pozor, abyste toho zase neodstranili až moc. Já sama jsem jako první stříhala ten šestnáctý. Pro mě to byla super odvedená práce, pro ostatní záchvaty smíchu, protože jsme skončili jako naspeedovaní roboti, kteří se při mluvení ani nepotřebují nadechovat

Ahoj, internete!

Jakmile máte nahráno, nastříháno a vlastně vcelku hotovo, je čas se o výsledky své práce podělit. Asi nejznámějším serverem na nahrávání audio obsahu je Soundcloud. Ten funguje podobně jako Youtube na videa. Nahrajete svůj obsah a máte svůj kanál, který můžou ostatní sledovat, odebírat, komentovat. Ve své podstatě jde o takovou další sociální síť. Navíc Soundcloud vám umožní i zkopírovat si kód a vložit si přehrávač přímo na svůj web.

Na Soundcloudu nicméně musíte platit, pokud budete nahrávat pravidelně. Zadarmo máte možnost uložit jen tři hodiny audio nahrávek. Potom už si musíte zaplatit měsíční poplatek, abyste mohli fungovat dál.

My nahráváme Audinovinky na SoundTier, který je přímo náš a poskytuje platformu i jiným vydavatelům a zájmovým podcastům. Funkce má podobné jako Soundcloud, jen je bez omezení.

Celá řada lidí si dnes stahuje podcasty do telefonu přes podcastové aplikace nebo na iTunes. Jak se do nich se svým podcastem dostanete? Potřebujete RSS kanál. Nemusíte se ale bát, pokud nahráváte třeba na Soundcloud, kanál máte vytvořený. Pokud chcete dostat podcast do iTunes, bude ještě třeba ho registrovat.

Na závěr

Podcast máte venku a už se můžete těšit na zpětné reakce a posluchače (jak tomu sami propagací pomůžete). Jupí!

Pokud by vás na téma natáčení zajímavy větší detaily a postupy u jednotlivých kroků, můžete zamířit na Mifkův blog a podívat se na jednotlivé návody čtyřdílného seriálu. Které to jsou?

1 – Před prvním nahráváním
2 – První nahrávání
3 – Zpracování nahraného podcastu
4 – Publikování podcastu

Nedávno mě inspiroval rozhovor s jedním posluchačem. Dotyčný pán byl značně rozhořčen tím, že k výukové audioknize nemá doprovodný materiál a bez toho se to přece nemůže nikdy naučit. Tak ale fungují audioknihy, k většině poslechových učebnic doprovodné materiály nemáme. Jak to tedy s takovým učením je? Dokáže vás někam dostat? A jak se naučit jazyk doma?

Od vzpomínek ke zkušenostem

Začnu mojí vzpomínkou z dětství, která je zároveň spojená z filmem. Nedávno jsem viděla tu stejnou filmovou scénu použitou v článku jednoho lingvisty, takže očividně ji jako příklad používá více lidí.

Jde o film Vikingové z roku 1999 s Antoniem Banderasem. Ten totiž hraje arabského vzdělance, básníka, který je nucen stát se součástí tlupy obhroublých vikingů. Problém je v tom, že ač je vzdělaný, jejich jazykem neumí ani pípnout.

A tady přichází na řadu ta scéna – pamatuju si, jak sedí Banderas u ohně a kolem něj se všichni baví jiným jazykem, smějou se a on tam sám bezradně sedí. Ale není až tak bezradný. On totiž pozorně poslouchá.

V prostřihu vidíme, jak se banda vikingů baví a Banderas pořád sedí a naslouchá, den za dnem. Až to nakonec dojde ke scéně, kdy jednomu z Vikingů odpoví jejich vlastním jazykem. Jak to dokázal? Diví se Vikingové, ale vy už určitě víte. Poslouchal.

Protože už tou dobou jsem se zajímala o jazyky, tahle scéna mě fascinovala.  Tehdy jsem studovala němčinu, začala jsem sledovat RTL a snažit se pochytávat zvuky a slova. Zkrátka a dobře poslouchat. A svůj úspěch to mělo, nebudu vám tady skenovat svoje diplomy z německých olympiád, budete mě muset vzít za slovo.

A když přišla za pár let na řadu angličtina, učili jsme se jí ve škole. Ale já jsem si k ní jako jediná přidala taky poslech navíc. Dívala jsem se na hloupé pořady na tehdejší MTV (tedy ne, že by současné pořady na MTV nebyly hloupé, pravděpodobně jsou na tom ještě hůř) a dopracovala jsem se ze začátečnické skupiny k maturitě ve dvou jazycích. Asi vidíte, kam tím mířím – poslech vás dokáže posunout. Ale bude vám k učení stačit?

Tady je podstatné si uvědomit, že učení cizího jazyka má 4 základní kameny – poslech, mluvení, čtení a psaní. A tyhle čtyři základní kameny, nebo jim taky můžeme říkat strategie, se dají rozdělit do dvou skupin – pasivní a aktivní znalost.

Asi si to zvládnete rozdělit sami, ale kdyby byla náhodou potřeba asistence – čtení a poslech jsou pasivní, kdežto psaní a mluvení aktivní. K tomuhle se ale ještě vrátíme, pochopit postup učení jazyka nám pomůže to, když se podíváme do své vlastní minulosti.

Jak se učí nový jazyk děti?

Nenechte se zmást, tím novým jazykem myslím mateřštinu. A to, jak jsme se vlastně všichni naučili mluvit svým rodným jazykem. Ten pro nás každého přeci jen jednou byl novým jazykem.

Tak na začátek se všichni rodíme se schopností se jazyk naučit. A věděli jste, že při narození umí dítě asi 150 fonémů, které dávají dohromady všechny jazyky světa? Hodím za hlavu lingvistickou terminologii a řekněme, že foném je zvuk. Takže člověk se rodí s kapacitou umět a znát všechny fonémy.

Ale potom závisí na místě, kde se narodil. Postupně se naučí rozeznávat, které fonémy jsou potřeba v jeho rodném jazyce – protože každý jazyk používá jiný, omezený počet fonémů. Čeština například používá asi 39 fonémů (závisí i na tom, jestli uznáváme dvojhlásky jako jeden zvuk, ale to už je na jinou debatu).

V první fázi učení se tedy dítě učí rozpoznávat tyhle zvuky a vyčlenit si je jako součást svého rodného jazyka. Pak nastává fáze dvě – slova. V té se dítě učí spojovat tyhle známé zvuky do slov. Nejdřív si prochází pasivní fází, používá zatím jen zvuky. Ale postupně začne slova v nějaké formě používat.

No, ve skutečnosti se učí morfémy, ale po tom zážitku s fonémy vás už asi nebudu uspávat, že?  Zmiňuju to hlavně jen kvůli tomu, že v téhle fázi si dítě začne uvědomovat, co některé koncovky nebo předpony znamenají – některá znamená víc kusů od jedné věci, atp. Tady vlastně začínají zárodky gramatiky.

A poslední fází je samozřejmě tvoření vět. Jak ta naučená slova skládat za sebe a dávat dohromady věty, které dávají smysl. Protože tady už si děti začnou uvědomovat gramatickou, ale i obsahovou správnost.

Jak tohle učení probíhá? Poslechem. 

Učení jazyka v dospělosti má samozřejmě i jiná pravidla a nedá se takhle zjednodušit, ale jeden základní princip z našeho dřívějšího učení vyvodit jde. Poslech je důležitý.

K čemu ale vede?

Pasivní vs. aktivní znalost

Když se začnete učit jazyk, pravděpodobně to děláte s nějakým cílem. Takže i při učení je potřeba si ujasnit své směřování a podle toho si i přizpůsobit “studium”.

Na začátku byste měli vědět, že aktivní znalosti a plynulosti dosáhnete pouze komplexním přístupem. Potřebujete tedy zkombinovat více přístupů a zkrátka procvičovat. 

My se teď ale díváme na poslech a to, jestli vás dokáže naučit jazyk. Krátká odpověď zní: ano. Vzpomeňte si na filmového Banderase. Ta scéna není moc daleko od pravdy. Pouhým poslechem dokážete získat znalosti.

Co je ale podstatnější, získáváte znalosti pasivní. To znamená, že budete schopni porozumět mluvenému slovu a tím pádem si i nějakým způsobem “domluvit” v zahraničí. I proto, že odstraníte tu bariéru, kdy absolutně netušíte, co se kolem vás děje. Nebo co vám ten recepční kruci říká.

Pasivní znalost je váš základ. Něco, od čeho se dokážete odpíchnout. Pasivní znalost jazyka vám jednak pomůže v zahraničí, ale taky budete konečně rozumět těm filmům v originálním znění a odpoutáte se od titulků – konečně budete sledovat hezky celou obrazovku.

Porozumění tedy budete mít zvládnuté – to je pasivní část jazykové znalosti, ten základ, který potřebujete, abyste se dostali ke komunikaci.

Komunikace má ale samozřejmě jako každá produktivní schopnost jednu nutnost – a totiž procvičovat ji. Pokud si jí nikdy neprocvičíte, jen těžko se ji naučíte. Takže pokud chcete přejít do další fáze, budete k poslechu muset přidat další formy učení, hlavně tedy praktické využití nových poznatků – ať už při psaní nebo mluvení.

Na závěr

Poslechové učebnice vás opravdu dokáží naučit jazyk i bez předlohy. Do jisté míry. Vy sami si musíte ujasnit, za čím vlastně jdete. A podle toho si organizovat své snažení.

Chcete rozumět filmům a rádiu, trochu se domluvit na dovolené a nepřipadat si jako hlupák? Poslechové učebnice vám budou úplně stačit.

Pokud se ale chcete domluvit s anglickým manželem své dcery, nebo se s angličtinou ucházet o lepší pracovní pozici, poslouží vám poslechová učebnice jako skvělý základ. Ale budete muset zařadit i nějakou tu praxi, procvičit si nově získané pasivní znalosti. A věnovat snahu učení gramatiky (ano, ano, pořád je potřeba – psala jsem o tom už v rámci největších mýtů při učení cizího jazyka).

Pořád ale platí, že poslech je základ. Ve školách se vždycky hodně zanedbával, nebyl na něj čas. A jakou má většina z nás znalost jazyka ze školy?

Poznáme to všetci. Keď sa vrhneme na nový šport, nájdeme si novú záľubu alebo sa rozhodneme kúpiť si niečo o čom takmer nič nevieme, je to začiatok utrpenia mladého Werthera.

Keď som začínal behať, všetko sa mi zdalo jednoduché – kúpim si tenisky, trenky a tričko a ide sa na vec. Prišiel som do obchodu s teniskami a bolo mi zle. Ktoré si vybrať? Kde začať? Aký je medzi nimi rozdiel? Prečo je to tak komplikované?

Všetko, čo na začiatku vyzerá jednoducho a priamočiaro sa začne komplikovať. Zrazu miesto robenia toho, čo chceme, alebo jednoduchého kúpenia niečoho, čo túžime mať, sedíme hodiny pri článkoch, porovnávaniach, recenziách a fórach, aby sme o hodiny neskôr zistili, že vlastne nevieme o nič viac.

V tomto článku skúsim pomôcť všetkým začínajúcim audiomoľom skočiť priamo na vec a nemárniť čas zbytočnosťami. Veď každá minúta hľadania je minúta strateného počúvania…

Kde začať, alebo Start here!

Pokiaľ občas čítate zahraničné stránky, je veľmi populárne dávať do hlavného menu aj položku Start here!. Pomáha návštevníkom ísť priamo k podstate veci bez zbytočného hľadania. My máme takú tiež. Kde? No predsa tu.

Zmyslom 101 je vysvetliť základné pojmy tak, aby návštevník po krátkom čítaní vedel, o čo kráča. A tak je to aj s našim 101. Po prečítaní má každý dostatok znalostí o tom, aby sa vedel rozhodnúť, čo ďalej. Hmmm, čo teda ďalej?

Žánre, kolekcie, bestsellery

Návštevníci webov sa delia do dvoch základných kategórií: klikači a hľadači. Klikači sú ľudia, ktorí nachádzajú odkazy v lištách a menu paneloch, klikajú na ne a skúšajú sa dostať až k tomu, čo ich nakoniec zaujíma. V tom lepšom prípade k tomu, čo aj kúpia. Naopak hľadači miesto klikania idú priamo na vyhľadávací box a zadajú do neho to, čo ich zaujíma. Napríklad Milan Lasica. A čakajú, čo im všetko vypadne. Z nájdených výsledkov si vyberú čo ich zaujíma, alebo začnú hľadať cez rozšírené vyhľadávanie niečo konkrétnejšie. Hľadačov odkazy v lištách zaujímajú minimálne.

Pre klikačov odporúčam začínať podľa ich vyhranenosti. Ak poznáte svoj obľúbený žáner, treba ísť cez neho, zvoliť si filtrovanie podľa Obľúbenosti či Predajnosti a nechať sa unášať ponukou. Ak žáner nie je to hlavné, no radi sa necháte inšpirovať, treba začať na kolekciách. Počuli ste o Audioknihe roku? Chcete sa spoľahnúť na úsudok porotcov v tom, čo je dobré a hodné počutia? Alebo si necháte radi poradiť samotným obchodom? Alebo dokonca inými zákazníkmi a ich najlepšie hodnotenými či najviac želanými titulmi? Možností kde začať, ak človek nemá predstavu, je viacej.

Pre hľadačov mám dôležitú radu hneď na začiatok. Preskočte klasický vyhľadávací panel a choďte priamo do rozšíreného vyhľadávania. Tam si podľa desiatky definovaných parametrov nájdete presne to čo hľadáte. Zaujímajú vás audioknihy lacnejšie ako 11 EUR, neskrátené, v Klube Audiolibrix a dlhé minimálne 6 hodín? Žiaden problém! Ak ale vopred poznáte názov, autora či interpreta ktorý vás zaujíma, nestrácajte čas a píšte do vyhľadávacieho pola. Dobrá správa! Diakritika (mäkčene a dĺžne) nie sú dôležité. Ani doslovný názov (aj keď polovica slova na vyhl… nestačí). Napríklad, napíšte „analfabetka ktera“ …a zvyšok je už na nás.

Pre tých, čo aj radi občas hľadajú a inokedy klikajú, odporúčam klasické kategórie všetkých e-shopov: bestsellery, novinky, najpopulárnejší autori a najpopulárnejší interpreti.

Ak chcete ísť na isto, nechajte sa na začiatku ovplyvniť tým, čo už vyskúšali a ohodnotili iný. Je omnoho lepšie, keď na začiatok siahnete po niečom dobrom čo vám dodá príjemný zážitok, ako siahnuť po niečom, čo vás odradí od počúvania naveky. Nie je predsa dôvod pri prvých pokusoch s audioknihami vymýšľať nanovo koleso. Spravili to pred nami už iný.

Platby prevodom, kartou či v hotovosti

Častou bariérou nákupu na internete je forma platenia. Vyberieme si čo chceme zaplatiť, konečne vypíšeme všetky detaily a zrazu zistíme, že ponúkané platobné metódy nie sú kompatibilné s našimi predstavami. Celá naša snaha ide do… vetra.

Riešenie je jednoduché. Ešte pred nakupovaním je dôležité preklikať si platobné metódy ktoré e-shop ponúka. Podobne ako v reštaurácii. Ak nemáme hotovosť, vopred si zistíme, či akceptujú našu kartu, alebo či my akceptujeme ich požiadavky. Nič komplikované.

Bojíte sa za audioknihy platiť na internete? Uprednostňujete hotovosť? Pre takýchto opatrných návštevníkov máme v ponuku úplne nový formát audiokníh, Audiokartu. Audiokarta spája výhody fyzického a virtuálneho sveta. Zákazník si kúpi audiokartu vo svojej obľúbenej predajni, zotrie kód, zadá ho na stránke audiokarta.cz a audiokniha je okamžite k dispozícii na stiahnutie.

Pre viac skúsených internetových zákazníkov existuje pravdaže mnoho bezpečných a pohodlných online metód. Od internet bankingu, cez platby kartami Visa a Mastercard až po virtuálne peňaženky v podobe služieb PayPal či GoPay. Najvhodnejšiu možnosť si nájde určite každý.

Počúvanie na mobile, doma, v aute alebo vlastne kdekoľvek

Audioknihy sú zaplatené a pripravené na stiahnutie. Čo teraz? Ako a kde si audioknihy môže človek vlastne prehrávať?

Od doby kedy Audible a iTunes zaviedli ich vlastné formáty a nútili všetkých inštalovať ich aplikácie či kupovať ich zariadenia sú našťastie dávno preč. V dnešnej dobe je väčšina obsahu dostupná v najuniverzálnejšom audioformáte v mp3. Audiolibrix poskytuje obsah zákazníkom v tomto formáte samozrejme tiež.

Nakoľko sa jedná o formát podporovaný takmer všetkými elektronickými zariadeniami (možno len s výnimkou inteligentnej chladničky a pračky) je to úplne na každom z nás, kde si takéto súbory prehráme.

Najjednoduchšie je pravdaže použitie bezplatných mobilných aplikácií, kde sa starosti typu ako to, čo kupujeme potom stiahneme, aký prehrávač budeme používať, ako si uložíme miesto, kde sme skončili a podobné odpadajú a zostáva nám len čistý audioknižný zážitok.

Ak mobilné aplikácie nemáte radi a sedávate veľa za počítačom, možností je viacero. Audioknihy môžete počúvať bez sťahovania priamo z nášho webu, alebo si ich stiahnuť do počítača a prehrávať cez svoj obľúbený hudobný/audioknižný prehrávač.

Keďže sa jedná o štandardné mp3 súbory, tieto môžu byť nahrané do akejkoľvek “mp3ky” (prenosný prehrávač), tabletu, inteligentného televízoru či hifi zariadenia.

Pre počúvanie v aute je možností taktiež viacero. Niekto uprednostňuje štuple v ušiach, niekto si pripája telefón k autorádiu cez AUX kábel, alebo vo väčšine novších áut dostupné bluetooth spojenie. Staršie autorádiá dovoľujú pripojenie thumb drivu a prehrávanie z neho, alebo je možné tiež mp3 súbory napáliť na CD a prehrávať audioknihy priamo z nich. Možností má každý naozaj mnoho.

Každá cesta začína prvým krokom

Začiatky s novými zariadeniami, technológiami či nástrojmi sú vždy prinajmenšom neohrabané. To ale neznamená, že to tak bude navždy. Ako povedal Mahátma Gándhí – „Vykonať vec, ktorej sa bojíme, je prvý krok k úspechu.“

Audiokníh sa báť nemusíte. Po pár pokusoch sa stanú vašimi dobrými spoločníkmi podobne ako papierové knihy či hudba. Stačí len spraviť prvý krok a vydať sa na cestu. Počúvanie je totiž novým čítaním.

Ak patríte medzi aktívnych konzumentov digitálneho obsahu, kvalita nahrávky je jednou z podstatných vlastností, ktoré vás pri takomto tovare zaujímajú.

To, čo sme niekedy nemuseli riešiť pri CD nosičoch, sa pri digitálnom formáte stalo otázkou číslo jedna:

V akej kvalite je dostupná táto nahrávka?

Keďže kvalita je veľmi ťažko definovateľná vlastnosť, bitrate – alebo tiež dátový tok – sa stali jej synonymom.

• Čo to ten bitrate vlastne je?
• Dá sa o kvalite hovoriť len zvyšujúcim sa číslom bitrate?
• Môže nižší bitrate ponúkať rovnakú kvalitu ako vyšší bitrate?

Poďme sa na to pozrieť zblízka.

Čo to ten bitrate vlastne je

Aby sme vedeli o čom hovoríme, špecifikujme si najprv základné pojmy.

Bitrate je množstvo dát – počet bitov – ktoré sú dostupné k spracovaniu počas definovanej časovej jednotky. Pri zvukovom zázname je touto jednotkou sekunda a množstvo dát sa udáva v kilobitoch.

Ak teda hovoríme o zázname s bitrate 256 kbps, znamená to, že jedna sekunda tohto záznamu obsahuje 256 kb dát.

Stále komplikované?

Čím viac dát reprezentuje – opisuje – danú časovú jednotku, tým detailnejší výstup získavame. Kvalita teda je priamo úmerná veľkosti bitrate.

Ak je to tak jednoduché, k čomu je táto diskusia dobrá? Pretože pri digitálnej reprezentácii zvuku nič nie je až tak jednoznačné.

Skúsme sa na to pozrieť z pohľadu kopírky. Viem, divné prirovnanie, ale funguje.

Ak máme k dispozícii najkvalitnejšiu kopírku na svete a ako predlohu zlú kópiu obrázku, bude výsledkom kopírovania originálny obrázok? Ťažko. Kvalitu výstupu neovplyvňuje len perfektný proces spracovania, ale tiež vstup samotný.

Ľudský hlas je ako málo kvalitný obrázok

Nahrávanie zvukového záznamu je komplexný proces. Záleží pri ňom, v akej kvalite je nahrávka spravená. V akej samplovacej frekvencii, bitovej hĺbke, s akým mikrofónom, s akým prahovým hlukom a podobne. Do podrobností jednotlivých zložiek nebudem zachádzať, tie nie sú z nášho pohľadu teraz dôležité.

Ak je nahrávka spravená vo vysokej kvalite, vyšší bitrate dokáže lepšie interpretovať túto kvalitu väčším množstvom dát. Ak je nahrávka spravené v nízkej kvalite, vysoký dátový tok nemá čo reprezentovať, nezachráni kvalitu a je zbytočný. Podobne ako s našou kopírkou.

Zjednodušene môžme tvrdiť, že ľudský hlas je ako ten málo kvalitný obrázok.

Nie z pohľadu subjektívneho posudzovania, ale z pohľadu jeho frekvenčnej reprezentácie. Pokiaľ ľudský sluch je schopný počuť v tom lepšom prípade všetko od 20 Hz do 20 kHz, ľudský hlas pri bežnej reči kolíše medzi 300 Hz až 4 kHz.. Z pohľadu počuteľného frekvenčného pásma je to teda aj s rezervou menej ako jeho tretina.

Ak na zachytenie celého frekvenčného spektra hudby s množsvom vysokých a nízkych frekvencií potrebujeme vysoký objem dát, na zachytenie frekvenčného spektra ľudského hlasu už nie.

Zjednodušený výpočet podľa Nyquist-Shannon samplovacej teórie hovorí, že na zachytenie všetkých informácií o zvuku potrebujeme použiť dvojnásobok rozsahu frekvencií použitých v danom zvuku. V prípade ľudského hlasu je to teda dvojnásobok 4 kHz, t.j. 8 kHz.

Na zmysluplné zachytenie hlasu potrebujeme aj s rezervou 8 bitovú hĺbku, čo nám dá spolu dátový tok 64 kbps (8 kHz x 8 bit).

Audioknihy a bitrate

Z vyššieho vyplýva, že audiokniha je zvukovo nenáročné médium. Z veľkej väčšiny je obsah tvorený ľudským hlasom, ktorého reprezentácia je dátovo menej náročná, ako reprezentácia hudby.

Rozsah ľudského hlasu je natoľko úzky, že 64 kbps dátový tok ho dokáže reprezentovať dostatočne kvalitne aj s veľkou rezervou.

Problém do tejto jednoduchej rovnice vnáša prahový hľuk t.j. zvuk pozadia.

Napriek tomu, že štúdiá sú odhľučnené a veľmi tiché miestnosti, zvuk pozadia je aj v nich stále prítomný. Je nedeliteľnou súčasťou frekvenčného rozsahu nahrávky.

Aby sme sa vyhli akémukoľvek orezaniu týchto „nevnímaných“ frekvencií a neorezali tak neprirodzene celú nahrávku, je istejšie použiť vyšší dátový tok, napr. 96 kbps, ktorý nechá nahrávke dostatočný priestor okolo všetkých počuteľných frekvencií a nahrávka nebude znieť plechovo.

V prípade, že v audioknihe používa vydavateľ aj jednoduché zvučky a zvukové prechody, je istejšie zvýšiť dátový tok na 128 kbps. Akékoľvek ďalšie navýšenie dátového toku sa stáva už zbytočným.

Ak zoberieme do úvahy, že hudobné časti sú len malým zlomkom celej audioknižnej nahrávky, zvyšovať dátový tok celej nahrávky je prinajmenšom neekonomické.

Netreba zabúdať, že pokiaľ je audiokniha generovaná len v mono kvalite, 128 kbps je ekvivalentom 256 kpbs stereo nahrávky. Tento bitrate je štandardom hudby dostupnej napríklad na iTunes od Apple.

Viaceré testy potvrdili, že rozdieľ medzi 64 kbps, 96 kbps a 128 kbps hovoreného slova v štúdiovom prostredí je takmer nepostrehnuteľný aj v prípade najvalitnejšieho štúdiového vybavenia.

Ak zoberieme do úvahy to, že audioknihy počúva väčšina z nás pomocou štandardných slúchadiel v prostredí s množstvom okolitého hluku, je tento rozdiel neregistrovateľný aj pre to najvytrénovanešie ucho.

Ekonomika ukrytá v dátovom toku

Limitovanie dátového toku má na pozadí pravdaže aj ekonomické dôvody. Zvyšovanie bitrate znamené zvyšovanie objemu dát nutných na prenesenie a následne na uskladnenie.

Ak je priemerná audiokniha dlhá 11 hodín, rozdiely v objeme sú na prvý pohľad znateľné :

• 64 kbps = 310 MB
• 96 kbps = 464 MB
• 128 kbps = 619 MB
• 192 kbps = 928 MB

Ak tieto dáta chceme preniesť na pomalom, alebo objemovo limitovanom pripojení, na zariadenie s limitovaným množstvom pamäte, rozdiel sa stáva o to poznateľnejší.

Audioknižný standard u nás a vo svete

Audiolibrix sa hneď pri vzniku rozhodol ísť cestou bezpečného optima. Ako sme si vysvetlili vyššie, 64 či 96 kbps by postačilo na kvalitnú reprezentáciu väčšiny audioknižného katalógu v našej ponuke. Nakoľko mnohé z ponúkaných audiokníh však obsahujú aj hudobné vložky, rozhodli sme sa celý katalóg držať v 128 kbps bitrate a len vo veľmi ojedinelých prípadoch, kde hudba tvorí signifikantnú zložku celej nahrávky v 192 kbps.
**Ako sa s rovnakým problémom vysporiadali audioknižný lídri z celého sveta?**audible.com ponúka svojim zákazníkom na výber 4 rôzne formáty :

• Format 2 – 8 kbps
• Format 3 – 16 kpbs
• Format 4 – 32 kbps
• Enhanced Format – 64 kbps

iTunes.com v audioknižnej sekcii :

• AAC – 32 kbps

eStories.com :

• MP3 – 32 kbps

Downpour.com :

• MP3 – 128 kbps

Bodka na záver

Pokiaľ pri plnohodnotných hudobných nahrávkach s vysokým rozpätím frekvencií dáva vyšší bitstream poslucháčovi porovnateľne vyššiu kvalitu a teda zážitok, rovnaký prístup neplatí pre hovorené slovo a audioknihy.

Nie je to vecou tvorenia kompromisov pre nezmyselné šetrenie, ale využívanie toho, čo je dobré, vhodné a potrebné.

Nech dáme párku akýkoľvek luxusnejší obal a názov, stále to bude len párok. Možno budeme mať pri rozbaľovaní lepší pocit z toho, že ideme konzumovať niečo unikátne. Na jeho chuti a kvalite to však nič nezmení.

Audioknižný trh sa proti tomu knižnému zrodil len nedávno. Guttenberg začal hromadnú tlač kníh v 15. storočí, audioknihy uzreli svetlo sveta až začiatkom 20. storočia. Rozdiel 500 rokov sa len tak preskočiť nedá. Je to ale dôvod, aby audioknihy naďalej zaostávali za knihami? Aký je súčasný stav a vývoj audioknižného trhu?

Pozrime sa na jednotlivé faktory, ktoré hrajú vo vývoji audioknižného trhu úlohu. O existencii niektorých nemajú mnohí ani tušenie.

1. Vydavatelia

Začnime vydavateľmi. O rozmach audioknižného trhu v zahraničí sa posledné roky starajú prevažne veľké knižné vydavateľstvá. V roku 2014 bol medziročný rast predajov audiokníh na úrovni 28%, čo v porovnaní s e-knihami a ich 6% medziročným rastom predajov je doslovný boom.

Vydavateľstvá rýchlo pochopili kde sa knižný trh rozvíja a upriamili svoju pozornosť tam. Ak v roku 2007 bolo produkovaných ročne len niečo cez 3 000 audiokníh, v roku 2014 ich pribudlo do predaja viac ako 35 000. Knižný vydavatelia v zahraničí začali audioknihám venovať veľkú pozornosť.

Nestalo sa tak však v našich končinách.

Z veľkých vydavateľov kníh sa do produkcie audiokníh do roku 2016 zapojilo len zopár z nich a aj to veľmi rezervovane. Najväčšie české a slovenské knižné vydavateľstvá sa na celkovej ponuke audiokníh u nás podieľajú len jednotkovými percentami. Napriek tomu, že disponujú najväčším potenciálom na zmenu.

V krajinách ako Nemecko, USA či Veľká Británia veľké vydavateľstvá venujú audioknižným právam a ich produkcii ak nie rovnakú, tak veľmi veľkú vážnosť. Konkurenčný boj sa zintenzívňuje každým mesiacom.

Pokiaľ v anglicky, nemecky či francúzsky hovoriacich krajinách pomaly nenájdeme knihu od veľkých vydavateľstiev, ktorá by nemala aj svoju audio podobu, v našich končinách sú to zatiaľ len prvé lastovičky.

O rozvoj audioknižného trhu v Čechách a na Slovensku sa v súčasnosti starajú prevažne novovzniknuté audioknižné vydavateľstvá, malé produkčné domy, alebo firmy historicky spojené s hovoreným slovom.

So zdržanlivosťou vydavateľov investovať do vzniku audiokníh však súvisí aj druhý, navonok nepozorovaný problém – napriek tomu, že oni sami o audioknihy záujem nemajú, svojim postavením na trhu blokujú vznik audiokníh podobne, ako veľké automobilky roky blokujú rozmach elektromobilov. Každý vie, že k prelomu záujmu skôr či neskôr musí prísť, no bránia sa zmene im ľahko dostupnými prostriedkami.

Ako? Odpoveďou sú audioknižné práva.

2. Audioknižné práva a agentúry

Audioknižné práva neboli a do veľkej miery stále nie sú súčasťou tých knižných. Každé z nich sa upravujú samostatne a treba o ne prejaviť záujem. Každý by teda predpokladal, že pokiaľ nie je záujem u vydavateľov o vydávanie audiokníh, tieto práva sú k dispozícii pre niekoho iného. Opak je však vo väčšine prípadov pravdou.

Mnohí veľký vydavatelia pri kúpe knižných práv kupujú zároveň aj tie audioknižné. Pre prípad “keby náhodou” či “možno raz”. Prípadne, aj keď ich hneď nekúpia, v prípade záujmu tretej strany skúšajú spraviť proces pre záujemcu nemožným alebo aspoň veľmi komplikovaným. Majú na to svoje páky.

Každoročne vznikajú stovky kníh a každoročne prichádzajú nové bestsellery, ktoré pritiahnú do knikupectiev tisíce ľudí. Držať si staršie tituly pre prípad “keby náhodou” či “možno raz” je pre ekonomicky zmýšľajúce vydavateľstvá zlá matematika.

Keď raz naozaj príde k vlne záujmu o audioknihy, takej čo im bude konečne vyhovovať, nikto z nich nebude mať prostriedky na produkciu nazhromaždeného archívu. A nemusí ísť len o prostriedky v podobe financií. To pre veľkých hráčov nie je problém. Omnoho horšie sa hľadajú tie v podobe skutočných profesionálov, štúdií a ostatných ľudí zúčastnených na procese.

Navyše, ak by chceli zostať na vrchole hry, museli by súčasne vytvárať audio verzie archívu a tiež nových titulov. Inak sa pomyselná kopa nikdy nezmenší.

Chybu v tomto procese robia najmä agentúry zastupujúce práva autorov.

Miesto pritvrdenia podmienok a dozerania nad ich plnením, nechávajú veci napospas osudu. Veľké vydavateľstvá sú ich zákazníkmi a s tými oni do konfliktu ísť nechcú.

Existuje riešenie?

Ak vydavatelia nechcú stratiť práva pre prípad “možno raz”, poskytnutie sublicencií tretím stranám je jedno z viacerých riešení.

Druhým je vytváranie spoločných projektov s tými, čo do vydávania chcú ísť už teraz a nečakať na “možno raz”.

Možností je mnoho. Prvé lastovičky za posledné dva-tri roky ukazujú, že kde je vôľa tam je aj cesta. Pokiaľ však nezačnú meniť prístup aj ostatní hráči na trhu, bude to ešte dlhá a trnistá cesta.

3. Interpréti

Interprétom sa cíti byť každý. Čo už môže byť tak ťažké na načítaní knihy? Všetko. Vedieť čítať, mať dobrý hlas, mať herecké skúsenosti je stále málo k tomu, aby človek bol aj vynikajúci, alebo len dobrý audioknižný interpret.

Zlý herec potrápi diváka hodinu-dve a prestrieda sa popri tom s inými hercami. Audioknižný interpret je na poslucháča zväčša sám a mnoho hodín. Ak je jeho interpretácia monotónna, iritujúca, neplynulá, preafektovaná… poslucháč stráca záujem. V tom lepšom prípade len o daný titul, v tom horšom o celé počúvanie audiokníh.

Stať sa dobrým interpretom je vec cviku a skúseností. Niekomu to ide ľahšie, inému ťažšie. Ak sa neprodukujú audioknihy, cvičiť však nie je kde. No a tých zopár ktoré sa produkujú priťahujú stále tie isté mená. Vydavatelia pri tak malej produkcii stavajú na skúsenosti a osvedčenosti. Prírastok nových hviezd je tak takmer zanedbateľný.

4. Profesionáli

Okrem kvalitných interpretov je rovnako obtiažne nájsť zvukových inžinierov, režisérov, producentov či post-producentov, ktorí vedia, ako a čo majú robiť.

Je mnoho profesionálov, ktorí sa živia hudbou alebo pracujú v zábavnom priemysle. Pocit mnohých je, že hovorené slovo je to najjednoduchšie spracovanie zvuku a s ním vie pracovať každý. Opak je pravdou.

Nájsť profesionála, ktorý vie čo robí a odovzdá to, čo sa považuje za kvalitný audioknižný výstup je ako hľadanie ihly v kope sena.

Nie je to nešikovnosťou či neschopnosťou, ale neskúsenosťou.

Zvuk audioknihy má odlišné špecifiká v porovnaní s rozhlasovou alebo dabingovou nahrávkou. Tú majú v “ušoch” mnohí z nich a o profesionalizme nie je pochýb.

Ak ale pri rozhlasovej nahrávke trvajúcej niekoľko desiatok minút nepostrehneme nečistoty ako hlasné nádychy, chrapčanie, mľaskanie či hlučné pozadie, pri niekoľkohodinovej audioknihe, zväčša počúvanej na sluchátkach, sú takéto “drobnosti” po čase minimálne iritujúce ak nie úplne neznesiteľné. A to je len malý príklad rozdielnosti.

Rovnako ako pri interpretoch aj tu bez tradície nebudú rásť skúsenosti týchto ľudí a rozvoj bude stále pomalý a bolestne náročný.

Existuje riešenie?

Podobne ako s každou novou technológiou alebo novým priemyslom, krivka učenia a nábehu ide postupom času prudšie nahor. To znamená, že stačí len viac produkovať a noví profesionáli budú rásť spolu so vznikom odvetvia.

Taktiež viac hercov a amatérov si nájde v audioknihách svoju polohu. Nastane synergický efekt ako už nespočetne veľa krát v histórii. Treba tomu však dať čas a priestor.

5. Predajcovia

Proces vzniku audiokníh je rovnako priamo úmerný schopnosti predajcov výsledné dielo dostať k ľuďom. Navuše v cene, ktorá pokryje výrobu a zarobí na ďalšie projekty.

Keďže audioknihy sú mladý a len vznikajúci trh u nás, predávajú sa v porovnaní s knihami pomaly. Nie preto, že ľudia nie sú ochotní platiť za tento artikel, ale preto, že kupujúcich je stále málo.

Potreba inteligentne vyplniť čas kedy čítanie nie je možné, je stále veľmi nízka.

Mnohí predajcovia miesto osvety a budovania stabilného trhu stavajú marketing len na zľavňovaní. Prichádza tak k devalvácii produktu predkým má šancu poriadne sa etablovať.

Hneď mnohých napadne, že zlavy ale predsa pritiahnu viac záujemcov a teda to trhu pomáha. Z časti.

Kto nie je spotrebiteľom produktu, cena má na neho malý efekt. Nemá ju s čím porovnať a nevie posúdiť výhodnosť či nevýhodnosť. Áno, niektorých to presvedčí k vyskúšaniu, no pre mnohých z nich sa tá cena stáva nominálnou – tou, za ktorú produkt očakávajú aj v budúcnosti.

Poznáme to všetci. Ak nám niekto predá flašu nového druhu alkoholu za 8 EUR a o mesiac už chce 16 EUR, stráca na zaujímavosti. Nie pre všetkých, ale pre mnohých. Tak isto je to aj s audioknihami.

Zľavy teda fungujú najviac na ľudí, ktorí produkt už poznajú a bežne nakupujú. Na tom nie je ale nič zlé, no nie?

Ako spotrebiteľ poviem, že nie. Všetci milujeme zľavy. Ako predajca, ktorý buduje trh, že áno.

Na rozdiel od produktov ktoré každý poznáme a predajca si nás získava zvýhodnenými cenami, pred a po predajným servisom, pridanou hodnotou či niečím, čo nás preklopí v nákupnom rozhodovaní od jedného predajcu k druhému, pri produkte ktorý ešte nedosiahol ani svoju čiastočnú penetráciu trhu je to podľamovaním jeho pozície už v zárodku.

Zľavy predajú viac, ale zarobia v konečnom dôsledku menej. Pokiaľ zľavy fungujú hlavne na existujúcich spotrebiteľov a priťahujú málo nových, rovnaké množstvo tovaru sa dostane na trh. Možno za kratšiu dobu, no aj za nižšiu sumu.

Ak vydavatelia nebudú vidieť dostatočne návratnosť projektov z predajných cien, nebudú investovať do nových projektov. Alebo budú šetriť na interprétoch či profesionáloch. A tým sa vrátime na začiatok bludného kruhu rozvoja.

Existuje riešenie?

Predávať by mala v prvom rade kvalita až potom cena. Ak bude vznikať viac kvalitných projektov, trh bude rásť.

Zľavy môžu podporovať predaje starších a teda už mierne zapadnutých titulov. Nové by sa mali predávať marketingom podobným tomu filmovému či knižnému. Nikto nás nepustí na najnovší thriller za polovicu ceny s očakávaním, že na budúcu premiéru už s radosťou zaplatíme dvojnásobok.

6. Spotrebitelia

Neposlednou skupinou, ktorá ovplyvňuje rozmach trhu sú samozrejme spotrebitelia. Kde nie je dopyt, tam nie je ani ponuka. Podobne, ako to bolo v histórii s automobilmi alebo v tej nedávnej s tabletmi.

Zákazníci, ak vôbec, sú k audioknihám priťahovaní z rôznych príčin. Niektorí nemajú čas na čítanie, iný nikdy nečítali ale počúvajú, ďalším chýba pri cestovaní spoločník, upratovanie je pri hovorenom slove príjemnejšie a podobne.

Spotrebitelia svojim dopytom ovplyvňujú rozhodovanie vydavateľov ako aj vysielajú požiadavky na kvalitu a podobne.

Čakať, že sa niečo zmení bez podávania spätnej väzby je nereálna predstava. Ak vydavatelia nepočujú, čo robia dobre, čo zle, čo nerobia vôbec, k zmene bude prichádzať veľmi pomaly.

Je v poriadku, že najnovší model telefónu mrzne? Dá sa niečo spraviť s nefungujúcimi klipsňami na batohu?

Ako spotrebitelia sme naučení dávať spätnú väzbu na produkty, ktoré bežne používame. Očakávame, že príde k náprave, alebo k lepšej či dostatočnej produkcii toho, čo potrebujeme. To isté platí aj pri audioknihách.

Existuje riešenie?

Recenzie a hodnotenie audiokníh, oslovovanie vydavateľov na výstavách, písanie článkov. Veci sa nezmenia sami. Ak časť podielu na zmene má ten kto zmenu priamo musí vykonať, druhú časť má aj ten, ktorý o potrebe zmeny informuje. Sme na jednej lodi.

Ako ďalej

Zdá sa vám to všetko ako hudba ďalekej budúcnosti? Nemyslím si.

Posledné roky rastie audioknižný trh niekoľkonásobne rýchlejšie ako ten knižný. Napriek všetkému čo som práve napísal, deje sa tak aj u nás.

Je len otázkou času, kedy príde k ozajstnému zlomu a následne exponencionálnemu rastu, podobne ako sa to stalo vo vyššie spomínaných krajinách.

Pokiaľ koncom roku 2010 Audible disponovalo len niekoľkými desiatkami tisícmi titulov v súčastnosti ich katalóg obsahuje viac ako 200 000 titulov.

Otázkou len zostáva, či sa tak stane u nás za pomoci nezávislých audioknižných vydavateľstiev – ktoré si nájdu schodnú cesku k audioknižným právam, vyučia si vlastné tímy a prevalcujú audioknižný trh – alebo sa na tom budú podieľať podobne ako všade vo svete aj veľký knižní hráči.

Rast trhu je istý. Nie sme odtrhnutou časťou zeme, kde vývoj a pokrok ide iným smerom ako vo zvyšku sveta. Možno k nám veci prichádzajú neskôr a pomalšie, ale prídu vždy. Je len otázkou, kto v tej dobe bude pádlovať v prúde a udávať tempo a kto sa bude snažiť len naskočiť na loď. Odpovede sa dočkáme už skoro.

Bodka na záver

V roku 2004, s nástupom digitálnych médií a rýchleho internetu, firma Blockbuster v USA necítila potrebu zmeny. Zamestnávali viac ako 60 tisíc ľudí, prevádzkovali viac ako 9 tisíc požičovní a predajní VHS či DVD. Prehliadali a podceňovali nové technológie a nových hráčov ako Redbox či Netflix až do momentu, kedy bolo neskoro. V roku 2010 firma po rokoch neúspešného snaženia súperiť s naštartovaným Netflixom ohlásila krach a jej neotrasiteľná pozícia sa zosypala ako domček z karát.

Netflix v roku 2016 ohlásil viac ako 83 miliónov platiacich zákazníkov a užívateľská báza im každoročne rastie. Po Blockbuster a ich “nenahraditeľných” DVD sa medzitým už zľahla zem.

Kvalita nahrávky audioknihy

Jednohlasné a viachlasné audioknihy

Dramatizované a nedramatizované audioknihy

Skrátené a neskrátené audioknihy

Ozvučené a neozvučené audioknihy

Ostatné atribúty audiokníh

• dĺžka nahrávky
• žáner
• kolekcia
• jazyk
• vydavateľ
• množstvo súborov v nahrávke

“Ale poslouchání není to samé, jako když to čteš.” – Už jste tu či onu variaci téhle věty slyšeli? Nebyli byste první. Nakolik je ale pravdivá? Je popularita audioknih jasným znakem úpadku kultury? A je poslouchání jen zábavou pro lidi, kteří jsou líní otevřít knihu?

Audioknihy se v posledních letech těší velké popularitě a dostávají se ke stále širšímu publiku. A možná i s tím souvisí nárůst pochyb ze strany kritiků a zastánců “tradice”.

Díky důrazu na uměleckou složku audioknih teď často zůstane lecjaký člověk stát a váhá, zda mají právo být zařazeny na poličku s literaturou hned vedle knih vázaných, nebo jestli by měly být posunuty do pomyslného sklepa zábavy společně třeba s televizí.

Mnozí lidé jsou ještě dnes přesvědčeni, že samotná popularita audioknih jednoznačně poukazuje na úpadek kultury. Přičemž o pár desítek let dříve panovalo stejné skálopevné přesvědčení o rock´n´rollu – ten byl při svém vzniku považován za “začátek úpadku” hudby.

Pojďme to ale vzít od začátku.

Co je vlastně čtení

Pedagogický slovník ho definuje jako “druh řečové činnosti spočívající ve vizuální recepci znaků (slov, vět, nejazykových symbolů), jež jsou podnětem pro myšlenkovou činnost (porozumění významu znaků). Proces čtení zahrnuje několik fází, jejichž výsledkem má ideálně být porozumění čtenému textu a vnitřní zpracování příslušné informace.”

Vizuální recpce znaků..podnětem pro myšlenkovou činnost? Jsem unavená z práce, řekněte mi to nějak normálně…

Dobře! Jde o tohle: čtení neznamená jen koukání očima na písmenka. To je pouze malá část toho, o čem čtení vůbec je.

Čtení je proces a zahrnuje spoustu dalších podstatných činností, takže ono “vnímání textu očima” je vlastně jediná část, která je u audioknih jiná. U nich vnímáme text ušima. Ale pořád ho vnímáme.

Při čtení je mnohem podstatnější chápání smyslu a významu vnímaného textu. Stejně tak je tomu i v případě poslechu daného textu, tedy audioknih.

U čtení i poslechu knih je třeba kriticky přemýšlet, analyzovat, takřečeně si obsah v hlavě srovnat. Jak uváděla definice, ideálním cílem je porozumění a vnitřní zpracování informace.

Knížky byly odjakživa vnímány jinými způsoby, dnes ale existuje přesvědčení, že každá kniha je vlastně dialogem mezi autorem a čtenářem. Text vám podává nějakou skutečnost a je už na vás, co si z toho vyvodíte. Tenhle dialog probíhá v případě audioknih stejně – navíc se ke kompletnímu hodnocení přidává nová složka – přednes.

Jak je to s tou leností?

Někteří lidé budou přesvědčeni o tom, že posluchači audioknih jsou prostě líní. V čem má ale tahle proklamovaná lenost spočívat?

Jak jsem zmiňovala výše, poslech a četba knih se liší jediným faktorem, a tím je vnímání textu – očima nebo ušima. Ostatní fáze probíhají stejně.

U poslechu audioknihy strávíte stejný čas jako u knihy, kolikrát i značně delší – audioknihy mají v průměru 10-15 hodin. Abych uvedla příklad sama na sobě, já zvládnu přečíst knížku v průměru za šest hodin. Takže čistě teoreticky mám vlastně s audioknihou “víc práce”.  A od kdy je větší množství práce vnímáno jako lenost?

Nepřestala jsem číst, stejně jako nepřestala číst řada dalších posluchačů. Pomalejší tempo audioknih je pro mě de facto důvodem, proč si je občas zvolím. U každé nové knihy spěchám na konec, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. Pak se stane, že přeskakuju a popisy vnímám jen tak napůl. Audioknihu si vyberu v případě, že si chci děj i vše kolem něj vychutnat. Bez spěchání, bez přeskakování. Nevnímám to jako lenost.

Audioknihy = úpadek kultury

Nedávno jsem četla tvrzení, že audioknihy jsou vlastně jen znakem úpadku kultury; svědectvím o tom, že lidé nečtou. Však si také složitá díla zcela jistě nemohou vychutnat a přemýšlet nad nimi.

Pokud existuje problém v tom, co lidé čtou a jak moc času dané činnosti věnují, audioknihy rozhodně nejsou viníkem. Jsou spíše pomocníkem, protože právě v posledních letech přivádějí díky své zábavné složce k četbě nové čtenáře. Nebo takové, kteří už z časových či jiných důvodů četbu dávno vzdali.

Hodí se také zmínit fakt, že audioknihy mají tu kouzelnou moc přitáhnout váhavého čtenáře k literatuře a velice často se stává, že takový čtenář se odhodlá v této formě vrhnout i na klasiku a literární kánon. Proč? V audio podobě je pro něj text jednoduše stravitelnější a přijatelnější. Ale seznámí se s ním v jeho celé délce a jak už bylo vysvětleno výše, přemýšlet nad ním také bude.

Navíc – pokud se nepletu – tradice předčítání autorských textů také není tak úplně novinkou.

Takže audioknihy mohou být v klidu přiřazeny na stejnou poličku s knihami tištěnými. Nejde jen o levnou zábavu, jde o literaturu. A ta se nezmění jen proto, že ji nevnímáte očima.

Na závěr

Audioknihy začínaly svou dráhu jako možnost zprostředkovat literaturu nevidomým a zrakově postiženým lidem. Ti by jinak (pomineme-li braillovo písmo) neměli šanci ji přijímat. Později se staly oblíbenou pomůckou u lidí s poruchami učení – ti sice text vidí, ale čtou mnohem hůře a pomaleji, mají problém s jeho strukturou. Díky poslechu se na něj dokáží lépe soustředit a uvědomovat si souvislosti.

Nikdo by si ani nepomyslel, že kdokoli z výše zmiňovaných lidí je líný. Jejich poslouchání audioknih je zkrátka považováno za čtení.

Je tedy nějaký rozdíl mezi nimi a ostatními běžnými posluchači? Vždyť všichni dělají to samé – jedni kvůli nemožnosti nalézt jinou cestu, druzí na základě vlastního rozhodnutí.

Jak dokazují i výše zmíněná fakta, pořád jde o čtení. Pořád jde o stejnou literaturu. A pořád jde jen o volbu čtenáře, v jaké formě chce zvolený text přijímat, nikoli o lenost. Poslouchání je čtení.

1) Jazyk se dobře naučím jenom v zahraničí

2) Gramatiku nepotřebuju, chci jen mluvit

3) Pokud jste se neučili před dovršením 16 let, nikdy se nenaučíte pořádně

4) Výslovnost je zbytečná

5) Učit se nepotřebuju, stačí mi překladač

Minulý týden jsem v úvodním článku série zmiňovala, že se teď podíváme na audioknihy – a taky  že ano.

Dnes rozdělíme audioknihy podle toho, co vám dají. Ale pokud vyloženě nejdete za jedním účelem, bude nejlepší je všechny kombinovat. Už jen proto, abyste taky měli nějakou změnu

Výukové audioknihy

Ač je na trhu relativně velké množství učebnic a audioknih, které Vám pomohou s daným jazykem, všechny se v něčem shodují. Zakládají totiž způsob učení na drilu (tedy neustálém opakování). A dril je docela osvědčeným způsobem, jak něco dostat do hlavy. Ne nadarmo si všichni vzájemně tvrdíme, že „opakování je matka moudrosti“. Pokud se učíte něco nového, musíte to opakovat – neustále. Na tomto principu jsou stavěny výukové audioknihy – ať už jde o gramatiku nebo slovní zásobu.

Existují tvrzení, že pokud se naučíte nějaké slovíčko, tak ho nejdřív sedmkrát zapomenete a potom se ho znovu naučíte – a až pak si ho navždy zapamatujete. Jen teorie, názory se různí.

Když si něco chcete zapamatovat, do hry vstupují i emoce – pokud máte s čímkoli (vzpomínkou, ale i slovíčkem) spojenou nějakou emoci, je tu mnohem větší pravděpdobnost, že si danou věc budete pamatovat déle. I proto je dobré sledovat filmy/seriály, vyhledávat kontakt s cizinci – protože takové interakce si zkrátka lépe pamatujete.

Pokud se ale potřebujete učit, neustálé opakování je takovou společnou cestou pro všechny typy studentů. Např. si jedete v autě a opakujete výrazy, víckrát dokola – pořád se dovedete soustředit na cestu, ale zároveň se pomalu učíte a zapamatováváte si různé výrazy. Komplexní učebnice vám k tomu ještě poskytnou vysvětlení.

Dlouhodobě se nejvíce daří audioknihám ze série „do ucha“ – těží totiž z toho správného principu a kombinují slovní zásobu i gramatiku.

A já vím, už teď slyším zvedající se hlasy typu „ale já nepotřebuju gramatiku! jen se chci domluvit“ (což mi připomíná, že příští týden se podívám na klasické mýty ve výuce jazyků – „vůbec nepotřebuju gramatiku“ je jedním z nich). Potřebujete gramatiku Když se jako začátečník na učíte dávat slovíčka za sebe, je to sice skvělé, ale pokud nemáte talent a nedojdete k pravidlům gramatiky sami dedukcí (v kterémžto případě vám gratuluju), budete se je potřebovat naučit. Ta slova poskládaná za sebou totiž v jiném jazyce můžou znamenat něco naprosto odlišného od toho, co jste se vlastně snažili říct. Dostaneme se k tomu příští týden.

Pro koho tyhle audioknihy jsou? 
Pokud se chcete naučit základy nebo si je zopakovat, prohloubit si celkovou znalost, pak volte jednu z těchto audioknih. Vysvětlují vám gramatiku a nabízejí jak slovíčka, tak fráze. Jsou založené na bázi drilu – opakujete to, co říká rodilý mluvčí. Navíc fakt, že se ve většině případů jedná o rodilého mluvčího pro vás znamená to, že se nevědomky učíte ovládat i fonetickou stránku jazyka (v níž je drtivá většina Čechů i Slováků bohužel žalostná – často ne vlastní chybou).

Co nabízejí?

Všeobecnou znalost jazyka, gramatické okruhy, tematické okruhy. A zmiňovanou fonetiku (tedy zvukovou stránku jazyka – výslovnost).

U každé audioknihy na webu pustíte v detailu ukázku, a tak můžete zjistit, jak vám bude vyhovovat. V případě angličtiny a němčiny je samozřejmě výběr širší (přeci jen to jsou dva nejžádanější jazyky), takže můžete vybírat i podle rozdělení úrovní (i na úrovně se dostane řada v článku v budoucnu). Z dalších zkuste např. Angličtinu nejen do auta (tu si možná oblíbíte, pokud jste takovým tím věčným začátečníkem), Angličtinu pro každého, stejně tak Němčinu pro každého. Některé audioknihy mají českou i slovenskou verzi – informace je opět uvedená v detailu každé audioknihy, takže se stačí podívat a vybrat si

Jako další si můžete vybrat audioknihy specializované – většinou na nějaký konkrétní účel (do práce, na cesty…) Pro ty je ale dobré už mít nějakou znalost. Ona bude gramatika vždycky stejné a jediná změna v konkrétních např. pracovních učebnicích je hlavně ve slovní zásobě.

Pro koho tyhle audioknihy jsou? 

Odpověď už vás napadla sama Potřebujete rozšířit slovní zásobu pro nějakou specifickou činnost? Pak volte specifickou audioknihu – v největší míře najdete kurzy pracovní a kurzy konverzační – a když už mluvíme o konverzaci…

Pokud se chystáte na dovolenou a chcete se domluvit, najděte si konverzační příručku v cílovém jazyce a trénujte. V tomhle okruhu je co se týče jazyků největší výběr. Nejlepší by bylo už nějaký základ jazyka umět, ale i pokud neumíte, není se čeho bát. Audioknihy jdou od samých základů – první kapitolou cestovních konverzací INFOA je například výslovnost.

Beletrie v originále

Poslední podstatnou částí učení jazyka je poučka, kterou jsem minulý týden zmiňovala – jazykem se obklopujte. A do toho zapadá i poslech audioknih, které jsou v cílovém jazyce celé. Máte opět výběr široký – k dispozici jsou totiž zjednodušené verze podle úrovní i plné originální texty. Ve většině případů jde ale o klasiku a pokud se tedy rozhodnete pustit do poslechu beletrie, pak zkuste jít od jednoduššího k nejtěžšímu.

I pokud si myslíte, že vaše úroveň je mnohem lepší a (např. A2) rozumíte bez problémů, poslechněte si takovou audioknihu stejně. Obzvláště pokud s poslechem začínáte. Má to totiž spoustu výhod – jednak se budete cítit lépe, protože budete rozumět (naopak při poslechu těžší audioknihy na začátku byste mohli sami sebe demotivovat a už se k nim nikdy nevrátit). Navíc si díky takovému textu zvykáte příjemným způsobem na strukturu jazyka, vět, používané fráze. Takže si zkrátka upevňujete základ, na kterém budete stavět.

Jako další už si můžete poslechnout vyšší úroveň a takto se třeba dopracovat k originálu v plném znění. Stejně jako jiné učení to pravděpodobně nebude zítra ani příští měsíc, ale ten čas přijde.

Jednu menší radu při poslechu těchto audioknih – zkuste si nevyhledávat slovíčka, nefixovat se na překlady. Často se člověk zasekne u toho, že neví tohle slovo, potom tohle slovo…a jak si je vyhledáváte, už vás poslech pomalu přestává bavit. Slova se často opakují (všichni de facto mluvíme v opakovaných frázích) a může se vám stát, že se nějaké slovo sami naučíte z kontextu – objeví se v různých situacích a vy si jeho význam dedukujete. A v takovém případě má pro vás mnohem větší hodnotu – protože jste si na něj přišli sami, budete si ho pamatovat. Kdybyste si ho na začátku vyhledali, tak ho za chvíli zapomenete – a opakovaně – potvrzeno praxí.

Je třeba se připravit na to, že nebudete rozumět všemu. Ale musíte se snažit se tím nenechat odradit. Příběhy klidně můžete poslouchat několikrát – nebo poslouchat takové, které už jste někdy četli. A pak si to učení i zjednodušíte.

Na nabídku audioknih v jednotlivých úrovních se podívejte na webu – tam máte i průvodní článek k rozpoznání vlastní úrovně – a pokud si nejste jistí, zkrátka začněte s A1 pro zlepšení pocitu ze svých jazykových znalostí (funguje to, věřte) a propracujte se k těžším a těžším.

Začínám takovou menší sérii článků, které by vám měly pomoci při učení cizího jazyka s použitím audioknih i všeobecně. Dnes se zatím podíváme na úplně základní věci – prvně na naše vlastní výmluvy a potom na mnou sestavené principy, které byste měli dodržovat, pokud se chcete jazyk efektivně naučit.

A teď si říkáte, proč bych ti měl/a věřit, cizí paní z webu? Kladu si úplně stejnou otázku. Dobře. Krom literatury a jazyka jsem vystudovala i pedagogiku, mám za sebou 8 let praxe ve výuce cizích jazyků, pár let senior lektorování a organizace metodiky. To by mohlo stačit No…a taky jsem extrémně důvěryhodná osoba (hlavně se nikoho neptejte na potvrzení, hehe). Teď k tomu učení…

Tuhle situaci určitě znáte. Buď jste se v ní ocitli sami, nebo znáte spoustu lidí, kteří to tak mají. Chcete se naučit jazyk, ale…

…není čas!

…nejde vám to!

…nejsou vhodné příručky

…prostě jste tvrdí na jazyky

…už nejste ve nejmladší

Mohla bych pokračovat A všechno to nejsou důvody, ale výmluvy.

Stejně jako je člověk schopen najít tisíc „důvodů“, proč nemůže třeba cvičit nebo jíst zdravě, je schopen se přesvědčit o tom, že to učení prostě nejde. Ale upřímně, jeneom sami sobě lžeme – přesvědčujeme se, hledáme chyby jinde (jako bych to neznala, taky necvičím, protože jsem pak unavená a pak si nemůžu do noci číst, protože slyším 5 minut a končím…). Funguje to skoro jako samovyplňující proroctví. Pokud jste o něčem přesvědčeni a čekáte nějaký druh výsledku, většinou to tak doopravdy dopadne.

Pokud se chcete někam posunout, přestaňte si hledat výmluvy. Pojďme se na těch pár zmíněných podívat, protože věřím tomu, že vám je vyvrátím.

Není čas? Čas se vždycky najde, spíš si ho jen potřebujete lépe zorganizovat. Stačí vám totiž třeba 5 minut denně.  A navíc – víte, že audioknihy jsou tu přesně pro tyto případy situací, které se jeví tak, že čas opravdu není. Čas je. Při činnostech, které třeba nevyžadují Vaši hlavu.

To je jedním z důvodů toho, proč jsou audioknihy tak super – umožňují vám číst (nebo se vzdělávat) ve chvílích, kdy už něco jiného děláte. A přesto máte ještě šanci ten čas využít jinak. Na jednotlivé audioknižní jazykové příručky se podíváme příští týden.

Nejde vám to… tohle je svízel pokaždé, když se něco učíte. Prostě nemůžete čekat, že když začnete chodit na kurz létání s helikoptérou, za dva týdny z vás bude zkušený a certifikovaný pilot. Tak to nechodí (ale by to skvělé, že ano? Taky si myslím).

Ze začátku (a nejen ze začátku) se může stát, že vám to prostě nepůjde. O to víc se tomu ale musíte věnovat, abyste dosáhli nějakých výsledků. Viděli jste někdy grafy o tom, jak vzniká úspěch?

Dá se aplikovat i ve výuce jazyků. Pokud chcete v čemkoli uspět, musíte tu činnost opakovat (a ignorovat Einsteinův citát o tom, že opakování stejné činnosti dokola s očekáváním jiného výsledku je definice bláznovství – tady ho neaplikujte) a doufat, že se nakonec dopracujete k vysněnému cíli.

To je celé. Počítejte i s neúspěchem, jen se kvůli němu nesmíte vzdávat.

Neexistují vhodné příručky. Tohle už je dnes hloupost – já se ještě sama učila na škole s Angličtinou pro jazykové školy (nebo jak my jsme tomu říkali, s rodinou Prokopových) – tehdy ještě nebylo moc dobrých a zajímavých knih (ale kolik jste se toho dozvěděli ze zákulisí rodiny Prokopů…ještě dneska si tím listuju a směju se), dnes je situace tak trochu otočená, spíš je těžké si vybrat.  I na to se ale podíváme v dalších dílech, každému vyhovuje jiný styl učení a podle toho by měl vybírat i příručku.

Učebnice pro samouky ještě stále pokulhávají, ale tam přišly na řadu audioknihy, které zakládají výuku na drilu. Tady se zastavím, více informací příští týden.

Prostě jste tvrdí na jazyky. Tahle je taková nejzáludnější, protože je fakt, že některým lidem jdou jazyky lépe, jiným ne až tak moc.

ALE. Stejně je to s jakoukoli jinou oblastí. Jednomu jde jednoduše a druhý se s tím trápí. V jazycích platí to, že pokud vám to nejde přirozeně a bez problémů (a buďme upřímní, takoví lidé jsou spíš výjimkou), tím víc se musíte snažit. Cítíte, že máte mezery? Dávejte tomu víc, opakujte častěji, najděte způsob, který vám vyhovuje. Každý člověk má jiný druh inteligence a vyhovuje mu jiný styl učení – najděte ten svůj a držte se ho. A dřete.

Už nejste nejmladší. Setkala jsem se v životě s mnohými dospělými studenty a tahle výmluva je snad nejoblíbenější

Ano, na škole nás učili, že nejlepší věk na učení jazyků je ještě po šestém roce věku, kdy teprve probíhá lateralizace mozkových hemisfér. V té době se děti umí naučit jazyk s nejmenším množstvím snahy. Existují ale studie, které naopak dokazují, že nejlépe se cizí jazyk naučí dospělí.

Proč? Už jsou gramotní a znalí struktury jednoho jazyka. Je tak pro ně lehčí naučit se systém jiného. Dospělý člověk totiž vnímá souvislosti. Jedinou problematickou oblastí je tak výslovnost, ta se učí hůře. Ale i tady vám pomohou audionahrávky, z nichž si spíš vezmete tuhle důležitou součást jazyka, než ze psané knihy.

Doufám, že výmluvy byly vyvráceny! Teď se na závěr můžeme podívat na menší tipy, jimiž byste se měli při snaze naučit se cizí jazyk řídit.

1. Změňte svůj postoj. Setkala jsem se s tím tolikrát. V práci vás nutí naučit se anglicky, abyste byli schopni se domluvit s klienty. Vy ale anglicky mluvit nechcete, protože přeci žijete v České republice, tak ať se oni naučí! Cizí jazyk se vám příčí, učíte se s nechutí a nikam nepostupujete. Změňte svůj přístup.Spousta lidí se učí, protože „musí“. I to se vám stane – ale v tu chvíli si můžete zvolit, jak k učení budete přistupovat. Když budete chodit na hodiny/otevírat knížku/zapínat BBC s nechutí, stejně to nikam nepovede. Pokud se učit nechcete, ale musíte, zkuste si najít nějaký způsob,  aby vás aspoň něco trošku těšilo. Což mě přivádí k dalšímu bodu.
2. Zkuste mít jazyk jako cestu, ne cíl. Mnohým lidem pomůže to, že za cíl nebudou mít „naučit se jazyk“, ale něco, co jim znalost jazyka zprostředkuje. Já jsem se sama angličtinu naučila, když jsem kdysi koukala na MTV a chtěla rozumět pořadům jako TRL. Začínala jsem tím, že jsem rozuměla tak akorát „he“ „she“ a „yes“, až jsem se dopracovala k tomu, že jsem bez problémů sledovala celou show. Trvalo to pár let, ale nakonec se povedlo.Zkuste si najít to své – když se jazyk naučíte, co díky tomu dokážete? Zvýšíte své šance při získání lepší práce? Domluvíte se se zákazníky? Nebudete se cítit hloupě? Konečně se domluvíte na dovolené? Budete moci číst zajímavé knihy v originálu? Cokoli vám osobně vyhovujete. Zkuste si sami najít to něco dalšího, co vám znalost jazyka dá. A jděte si za tím, použijte to jako motivátor.
3. Učte se pravidelně. Tohle musíte slyšet neustále a na každém rohu. Ale řeknu vám proč – funguje to. Nejlepší by bylo, abyste si pro cizí jazyk našli alespoň 5-10 minut denně. Dojíždíte do práce? Ideální čas pouštět si audioknihy. Dnes je navíc na trhu dostupné velké množství aplikací, díky nimž se opravdu můžete věnovat jazyku i jen těch vyhraněných pět minut (doporučuji Duolingo). Ta pravidelnost je potřebná kvůli tomu, že jakmile něco nepoužíváte a neprocvičujete, pomalu to zapomínáte. Určitě to znáte sami ze zkušenosti. I proto je dobré si prostě opakovat – různými způsoby, ale každý den se tomu zkuste věnovat. Některé dny samozřejmě budete muset trochu delší dobu, ale ne každý den. Jakmile se budete jazyku věnovat pravidelně, váš postup bude rychlejší. A to je hádám něco, o co usilujete
4. Kombinujte metody. Když budete každý den jíst brambory (haha, nenápadný Marťan vtípek), začne vám tahle zelenina hodně rychle lézt na nervy. To je vcelku jasné. Takže pokud si budete každý večer stejným způsobem opakovat slovíčka, začne vás to nudit i otravovat za relativně krátkou dobu. Proto činnosti střídejte – můžete poslouchat audioknihu, zapsat si fráze a opakovat si je, projíždět úkoly v aplikaci, poslouchat podcasty, koukat na televizi. I to samotné opakování jde dělat různě, k tomu se můžeme vrátit. V principu jde o to, abyste nedělali pořád to samé dokola, jinak vám to bude lézt na nervy (a stejně tak budete de facto rozvíjet třeba jen jednu oblast)
5. Obklopte se cílovým jazykem. Protože žijete v České/Slovenské republice, denně třeba nemáte šanci jazyk procvičovat. Pokud máte, tím líp – vyhledávejte ty situace. Pokud ne, musíte si sami vytvářet situace, kdy jazyk potřebujete. Obklopte se jím. Koukejte se na filmy, seriály v originálním znění. Začněte číst zjednodušenou četbu v daném jazyce (k té se ještě vrátím v dalším bodě), poslouchejte rádio, stahujte podcasty. Existuje i web (mylanguageexchange.com), kde můžete najít cizince všech národností a studenty, kteří hledají možnost procvičovat. Šance máte, stačí je vyhledávat a nenechat se odradit tím, když zatím nerozumíte. Co se týče videa, zkuste koukat s českými/slovenskými titulky, ale soustřeďte se i na zvuk. A pokud máte nějaký film, který jste viděli stokrát a jeho obsah už znáte, pusťte si ho znovu. Bez titulků. A poslouchejte. Tak se nejlíp učíte. Člověk si automaticky lépe pamatuje věci, na které si přijde sám. Pokud se tedy desetkrát setkáte s nějakým slovem a z různých kontextů zpracujete jeho význam, budete si ho už pamatovat na dobrou dobu
6. Nefixujte se na svůj rodný jazyk. Lehčí říct, těžší udělat, že Problém je následující. Jazyky jsou různé a když se snažíte slovo od slova překládat do toho cizího, snažíte se hledat připodobnění v tom našem, nikdy nedojdete do dobrého cíle. Čeština a slovenština jsou jazyky flektivní, kdežto němčina a angličtina nejsou. Tím pádem i jinak skládají věty, mají jinou gramatiku a pokud si budete v hlavě překládat a hledat přesné ekvivalenty, většinou to nebude fungovat. Pokud tedy budete moci, vyvarujte se i tzv. zrcadlových verzí knížek (jedna strana např. česky, druhá anglicky). Buď v nich nenajdete, co jste hledali, nebo si začnete fixovat špatné znalosti.

A tím už dnešní porci informací zakončuji. Pokud máte dotazy k tipům nebo jiným věcem týkajícím se učení cizího jazyka, pište v komentářích Příští týden se podíváme na dostupné audioknihy a poradím vám, které bude nejlepší si vybrat.