Tvrdý oříšek zvaný audiokniha pro děti

Nevím, jestli to tak máte taky, ale já měl v dětství problém s tvorbou určenou pro děti. Přišlo mi, jakoby se dospělí předháněli v tom, kdo vytvoří dílo, které bude pro děti co nejnepochopitelnější. Do toho komplotu byli zapojení jak autoři tak ilustrátoři dětských knížek, hudební skladatelé a textaři, tvůrci televizních pohádek a já nevím kdo ještě. A všichni se snažili pod záminkou umění naládovat do nás nebohých dětí směsici kakofonních skladeb, podivně ulítlých obrázků mdlých barev, a studiových pohádek v nichž hlavní postava chodí na místě a za ní se otáčí válec s cyklickým stromořadím. Děs!

Dnes už jsem velkej a jen tak něčeho neleknu. Ale občas mám pocit, že i přes, nebo možná právě pro tu mnohem širší nabídku, kterou moje děti v kulturní oblasti mají, jsou nuceny (no dobře, tak ne nuceny, ale víte jak to myslím) konfrontovat se s tvorbou, kterou nemohou uchopit. Jsou v podobné situaci jako kdysi já, jen mají možnost sáhnout vedle po něčem jiném.

Tomu mému dětskému minitraumátku vděčím za jedno: kdykoliv se setkám s tvorbou pro děti, snažím se ji vnímat jako dítě. Přiznávám, že je to velmi těžké, ale mnohdy stačí jen ta snaha. A mám to štěstí, že jsem si nadělil vlastní potomky. (Ne, nejsou to ty děti z obrázku u tohoto článku – moje nemají tak čisté oblečení.) Kdykoliv tápu, zeptám se jich. Ne nahlas. Většinou jen nenápadně pozoruju a oni mi dávají odpovědi. A samozřejmě na nich takto testuju audioknihy.

Na těch je totiž možno mnohé pokazit. Špatně začít může už sám autor, který třeba píše s přesvědčením, že stačí do příběhu dát mluvícího medvídka a o úspěch je postaráno. Je mu jedno, že jeho hrdina řeší umělé problémy pro děti zcela nepřirozeným způsobem, vůbec nepředpokládá, že se dítě bude zajímat proč právě tak a ne jinak.

Tragédie pokračuje druhým dějstvím, v nahrávacím studiu. Ani zvukař, který má zkušenosti s výrobou reklam pro místní rádio, nezaručí dobře nasnímanou a sestříhanou nahrávku. A ani ruchy, které u té příležitosti stáhnul ze zvukové databanky a nestřídmě používal napříč celou nahrávkou, nedokážou narovnat nedostatky knižní předlohy. Nemluvě o nulových dramaturgických úpravách textu bez nichž je vyprávění nepřirozené a o režijním vedení, kterému se přizvané interpretce – kdysi známé zpěvačce, která se občas prsí na druhých stránkách bulvárních novin, vůbec nedostalo.

Pokud ani jeden z těchto článků procesu tvorby audioknihy není schopen vcítit do dítěte, stát se jím, přijmout jeho fantazii a bezprostřednost, výsledek nemůže být dobrý. Malí posluchači sice nějakou dobu vydrží, pak se ale začnou nudit a už nikdy se k audioknize nevrátí.

Ne každému je bohužel dáno napsat příběh pro děti. A ne kdokoliv může dát vzniknout kvalitní audioknize.

Naštěstí existují frajeři, kteří jsou schopní přemýšlet jako děti a psát, komponovat a malovat tak, aby to bylo blízké právě jim. Na jejich díla pak alespoň mé děti reagují nadšením a opakovaným poslechem (či četbou). Sláva jim!

Někdy příště napíšu, jaké audioknihy to mají u mých dětí dobré. Na ty druhé raději zapomenu.

Zdieľaj článok

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Share on pocket

1 Comment

  1. Franta
    14. novembra 2017 @ 06:34

    Já bych to neviděl, tak černě. Od mala poslouchám dětské mluvené slovo a ač mi je 31, tak dodnes často usínám při poslechu třeba Rumcajse a dalších klasických pohádek. Je to asi těžká úchylka, ale zvyk je železná košile. Spíš mám problém s nedostatkem tvorby a snad i cenou, že se mi zdá zvláštní, když klasická audiokniha o dvaceti hodinách stojí méně než hodinová pohádka. Je dostatek kvalitní dětské literatury i když ta kvalita není jako dřív a základem u dětské audioknihy vnímám interpreta. Takový Cupák, Hoger, Brodský ti kdyby četli obsluhu hasícího přístroje, tak to člověk bude s napětím poslouchat. Jako speciální pedagog vnímám jak děti silně vnímají intonací a barvu hlasu. Chce to najít zase osobnost, která by dokázala vyrovnat zmíněným umělcům a nebát se šáhnout po klasických autorech. Spíš cítím nezájem vytvářet nové dětské audioknihy. Děti nemají peníze a nic nekoupí a dospělí spíš si koupí román pro sebe než zkusit děti přivést k poslechu pohádek.

    Reply

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Osobný rozvoj

6 tipov ako z rozhovoru spraviť opäť rozhovor

Prečo by sme sa mali rozprávať o rozhovore? Každý sa vie predsa rozprávať. Naučili sme sa opakovať hlásky, skladať slabiky, prvé slová a vety, prešli sme jednotlivými školskými stupňami, dospeli sme, pracujeme… Lenže „vedieť rozprávať” a „vedieť sa rozprávať” nie je to isté.

Pokračuj >
Životný štýl

Spomaľte: 5 praktických tipov, ako na slow living

Slovo pomalý si nespájame s pozitívnymi pocitmi. Máme radi, keď veci idú rýchlo a plynulo. Autá frčia, aplikácie v telefóne nezdržujú, pracovné stretnutia majú spád, objednávka v reštaurácii dorazí skôr, než si vyzlečieme kabát a stihneme sa usadiť ku stolu. Celý deň sa ženieme, aby sme rýchlo stihli to a ono a aby sme sa ráno mohli opäť zobudiť a pokračovať v nasadenom tempe.

Pokračuj >
Cestovanie

Island – cestovateľské tipy, rady a odporúčania

Opäť ďalší rok, ďalšie ciele, ďalšie sny. Máte aj vy vysnívanú krajinu alebo miesto, ktoré by ste chceli navštíviť? Alebo sa vám to už podarilo? Plníte si svoje cestovateľské sny, keď je to možné?

Pokračuj >