První tři měsíce roku máme za sebou, jaro je před námi, čas letí! Ale přináší nám zase tu část měsíce, kdy vybíráme nejlepší recenzi. Tu jednoznačně vyhrává Marek, který recenzoval Asfalt z dílny Walker a Volf. Získává tak kredit na nákup audioknihy. Gratulujeme!
Vy všichni ostatní, nezoufejte. Příště to můžete být vy! Stačí napsat své myšlenky po ukončení poslechu audioknihy. Nemusíte být žádný žurnalista, ohodnoťte příběh, audio, váš zážitek, cokoli 🙂 Pomůžete tak při rozhodování váhavým lidem – a zároveň můžete vyhrát a další audioknihu od nás dostat zdarma. A to se vyplatí 🙂
Přiznávám, že na tuhle recenzi jsem se chystal dlouho. Nepatřím rozhodně mezi příznivce daného žánru, ať už se jmenuje jakkoli, proto je pro mne prakticky nemožné zařadit knihu do širšího kontextu. Přesto jsem si oba díly Asfaltu vyslechl s neuvěřitelným zaujetím a rozhodně nelitoval času, který jsem poslechu věnoval.
Štěpán Kopřiva totiž napsal čtivý, sice temný, krutý a estetikou hnusu protknutý román, ale zároveň vypráví právě s takovou mírou nadsázky, aby byl snesitelný i pro slabší nervy.
Na velké ploše rozehrává příběh odehrávající se v pekle, které ovládají nesmrtelní démoni a rozkládající se lidé, jejichž třídenní přeměnou (případně urychlenou obřím mlýnem) na hmotu nazvanou asfalt vzniká univerzální materiál – z lidí je v pekle vytvořena krajina, domy, auta, zkrátka všechno. A aby toho nebylo málo, užitečným “asfalťákům” dokáží místní felčaři namíchat koktejl, jehož užívání je udržuje pohromadě a “naživu” – tedy alespoň do doby, než užiteční být přestanou.
Zápletka (umožnění války mezi peklem a nebem, mezi nimiž u Kopřivy zas tak velký rozdíl není) a hlavní hrdinové (komando kolem žoldáka Kuffenbacha, vládci různých pekelných říší, jejich přisluhovači, vyšetřovatelé a armády) jsou vlastně v jistém smyslu vedlejší, příběh je přirozeně a bez násilných švů vystaven z jednotlivých situací, které jsou natolik přehnaně hnusné, odporné a nechutné, až dokáží vyvolat salvu úlevného smíchu.
Kopřiva se vyžívá v nejhorší možné pointě – když už má posluchač pocit, že nic horšího nemůže přijít, autorův nádherně chorý mozek vymyslí drobný zádrhel, malinkatou obezličku, čímž posune situaci z neřešitelné do – ano – neřešitelné…
Výhrady lze mít snad k délce románu, ke konci už trochu připomíná nastavovanou kaši, nicméně ani tato výhrada nesnižuje to, co je na románu nejcennější: způsob vyprávění plný popkulturních aluzí, vtípků a dokonce poťouchlostí, a celková představa pekla, která se nějakým chapadlem dotýká čtenářova podvědomí, jeho vlastních nevědomých představ o hrůze a utrpení, a tím plní i jakousi terapeutickou funkci: nejsem si jist, zda šlo o autorův záměr, ale jedna z důležitých poloh knihy je právě v tomhle smyslu existenciální. Podaná důvtipně, úchvatně i zábavně.
K tomu všemu je ovšem absolutně nezbytné vyzdvihnout výkon mimo dabing prakticky neznámého Ludvíka Krále (za jeho perfektní interpretaci by mu určitě slušelo nějaké zásadnější ocenění), který román pojal jako realistické vyprávění. V jeho podání působí všechny šílené představy autora tak skutečně, jako by člověk poslouchal vrcholné dílo totálního realismu – tato přidaná hodnota, vlastně vypravěčský humor, spolu s černočerným humorem autorovým a vhodným, nerušivým hudebním doprovodem činí z audioknihy vynikající a neopakovatelný zážitek pro všechny, kteří se nebojí nahlédnout za meze vlastního strachu a snesou žánr, který obvykle není jejich šálkem čaje.
Snaží sa starať o to, aby vôbec ľudia vedeli, že nejaký Audiolibrix existuje. Vo voľnom čase ale pred ľuďmi uteká do Kosmíru alebo Ketterdamu. Hlavne sa jej nepýtajte na Brandona Sandersona, pokiaľ nemáte aspoň hodinu voľného času. Večery najradšej trávi stalkovaním Marka Mansona, Ryana Holidaya, alebo Toma Bilyeu. A často sa jej zdá, že sa kamaráti s Ryanom Reynoldsom a Blake Lively. Raz snáď…
Môj dnešný článok bude o osobnej motivácii. Je super povedať si “budem chodiť na kurz a naučím sa konečne poriadne angličtinu”. Ono to ale nie je len tak. Prinútiť sa naučiť novú zručnosť totiž celkom bolí. Aby sme tieto prekážky dokázali prekonať, musíme poznať najväčšie tajomstvo úspechu, a tým je vnútorná motivácia.
Rozhodli sme sa, že na skúšku od 1.7. do 2.9.2022 budeme v Audiolibrix fungovať v režime 4-dňového pracovného týždňa, v systéme 100-80-100 – 100% mzdy za 80% času so 100% produktivitou. Veríme, či sa naše očakávania naplnia. A čo bude potom? Uvidíme sami.
Toto nie je motivačný článok o piatich krokoch, vďaka ktorým sa stanete úspešnými. Ak som vás práve nestratila, verím, že sa spolu vydáme na cestu premýšľania nad tým, ako žijeme a ako využívame príležitosti, ktoré prirodzene máme.
První tři měsíce roku máme za sebou, jaro je před námi, čas letí! Ale přináší nám zase tu část měsíce, kdy vybíráme nejlepší recenzi. Tu jednoznačně vyhrává Marek, který recenzoval Asfalt z dílny Walker a Volf. Získává tak kredit na nákup audioknihy. Gratulujeme!
Vy všichni ostatní, nezoufejte. Příště to můžete být vy! Stačí napsat své myšlenky po ukončení poslechu audioknihy. Nemusíte být žádný žurnalista, ohodnoťte příběh, audio, váš zážitek, cokoli 🙂 Pomůžete tak při rozhodování váhavým lidem – a zároveň můžete vyhrát a další audioknihu od nás dostat zdarma. A to se vyplatí 🙂
Efektivně brutální Asfalt
Přiznávám, že na tuhle recenzi jsem se chystal dlouho. Nepatřím rozhodně mezi příznivce daného žánru, ať už se jmenuje jakkoli, proto je pro mne prakticky nemožné zařadit knihu do širšího kontextu. Přesto jsem si oba díly Asfaltu vyslechl s neuvěřitelným zaujetím a rozhodně nelitoval času, který jsem poslechu věnoval.
Štěpán Kopřiva totiž napsal čtivý, sice temný, krutý a estetikou hnusu protknutý román, ale zároveň vypráví právě s takovou mírou nadsázky, aby byl snesitelný i pro slabší nervy.
Na velké ploše rozehrává příběh odehrávající se v pekle, které ovládají nesmrtelní démoni a rozkládající se lidé, jejichž třídenní přeměnou (případně urychlenou obřím mlýnem) na hmotu nazvanou asfalt vzniká univerzální materiál – z lidí je v pekle vytvořena krajina, domy, auta, zkrátka všechno. A aby toho nebylo málo, užitečným “asfalťákům” dokáží místní felčaři namíchat koktejl, jehož užívání je udržuje pohromadě a “naživu” – tedy alespoň do doby, než užiteční být přestanou.
Zápletka (umožnění války mezi peklem a nebem, mezi nimiž u Kopřivy zas tak velký rozdíl není) a hlavní hrdinové (komando kolem žoldáka Kuffenbacha, vládci různých pekelných říší, jejich přisluhovači, vyšetřovatelé a armády) jsou vlastně v jistém smyslu vedlejší, příběh je přirozeně a bez násilných švů vystaven z jednotlivých situací, které jsou natolik přehnaně hnusné, odporné a nechutné, až dokáží vyvolat salvu úlevného smíchu.
Kopřiva se vyžívá v nejhorší možné pointě – když už má posluchač pocit, že nic horšího nemůže přijít, autorův nádherně chorý mozek vymyslí drobný zádrhel, malinkatou obezličku, čímž posune situaci z neřešitelné do – ano – neřešitelné…
Výhrady lze mít snad k délce románu, ke konci už trochu připomíná nastavovanou kaši, nicméně ani tato výhrada nesnižuje to, co je na románu nejcennější: způsob vyprávění plný popkulturních aluzí, vtípků a dokonce poťouchlostí, a celková představa pekla, která se nějakým chapadlem dotýká čtenářova podvědomí, jeho vlastních nevědomých představ o hrůze a utrpení, a tím plní i jakousi terapeutickou funkci: nejsem si jist, zda šlo o autorův záměr, ale jedna z důležitých poloh knihy je právě v tomhle smyslu existenciální. Podaná důvtipně, úchvatně i zábavně.
K tomu všemu je ovšem absolutně nezbytné vyzdvihnout výkon mimo dabing prakticky neznámého Ludvíka Krále (za jeho perfektní interpretaci by mu určitě slušelo nějaké zásadnější ocenění), který román pojal jako realistické vyprávění. V jeho podání působí všechny šílené představy autora tak skutečně, jako by člověk poslouchal vrcholné dílo totálního realismu – tato přidaná hodnota, vlastně vypravěčský humor, spolu s černočerným humorem autorovým a vhodným, nerušivým hudebním doprovodem činí z audioknihy vynikající a neopakovatelný zážitek pro všechny, kteří se nebojí nahlédnout za meze vlastního strachu a snesou žánr, který obvykle není jejich šálkem čaje.
Zdieľaj článok
Vnútorná motivácia: viete PREČO a ako sa prinútiť k učeniu, aj keď to niekedy bolí?
Môj dnešný článok bude o osobnej motivácii. Je super povedať si “budem chodiť na kurz a naučím sa konečne poriadne angličtinu”. Ono to ale nie je len tak. Prinútiť sa naučiť novú zručnosť totiž celkom bolí. Aby sme tieto prekážky dokázali prekonať, musíme poznať najväčšie tajomstvo úspechu, a tým je vnútorná motivácia.
Zavádzame na skúšku 4-dňový pracovný týždeň
Rozhodli sme sa, že na skúšku od 1.7. do 2.9.2022 budeme v Audiolibrix fungovať v režime 4-dňového pracovného týždňa, v systéme 100-80-100 – 100% mzdy za 80% času so 100% produktivitou. Veríme, či sa naše očakávania naplnia. A čo bude potom? Uvidíme sami.
5 prekvapivých spôsobov, ako neprestávať rásť
Toto nie je motivačný článok o piatich krokoch, vďaka ktorým sa stanete úspešnými. Ak som vás práve nestratila, verím, že sa spolu vydáme na cestu premýšľania nad tým, ako žijeme a ako využívame príležitosti, ktoré prirodzene máme.