Zajímalo vás někdy, na co se vlastně soustředí takový audioknižní recenzent? Nebo se chcete jedním stát? Pak jste přišli na správné místo, jelikož dnes se podíváme na jednotlivé aspekty recenzování audioknih.
Zatímco s knižními recenzenty všeho druhu a úrovně se na internetu roztrhl příslovečný pytel, ty audioknižní aby jeden pohledal. Zčásti je to samozřejmě dáno tím, že se zvukové knihy zdaleka netěší takovému zájmu jako klasické papírové (nebo elektronické), dílem ale také tím, že audioknihy je třeba vnímat šířeji a vedle literární složky pojmout i tu hereckou a zvukovou. Recenze nahrávek mluveného slova jsou tak spíše podobny těm filmovým, jejichž autoři se zaměřují na práci režiséra, scenáristy, herců a vůbec celého tvůrčího týmu mnohem více než na literární předlohu.
Kolem dokola
Jestliže se tedy knižní recenzent zabývá jazykem románu, realitou postav a zápletek, píše o překladu (často jediném zásahu do původního textu) a zasazuje dílo do literárního kontextu, jeho audioknižní kolega všechno toto zmiňuje jen stručně. Pochopitelně pro své čtenáře alespoň nastíní děj, připomene dřívější díla autora (zejména mají-li už svou zvukovou podobu), může zmínit i třeba právě filmová zpracování téže látky, zaměřuje se ale (resp. měl by se zaměřovat) především na prvky zvukové adaptace, jakými jsou dramaturgie a úprava původního textu, interpretační výkon, hudba a zvuk a v neposlední řadě režie.
Právě tyto dělají audioknihu audioknihou a na péči, jakou jim vydavatel věnuje, záleží celková kvalita výsledného produktu. Znalý recenzent pozná, kdy seděl ve studiu režisér a kdy jen hlídač přeřeků, slyší, že se herec, na divadle a ve filmu tak výborný, pro mluvené slovo vůbec nehodí, i to že měl střihač na kvalitní práci jen velmi málo času. A je recenzentskou povinností vyzdvihnout podařené a upozornit na odbyté, zejména v rozvíjejícím se audioknižním oboru, kde se každé diletantství podílí na nezájmu posluchačů.
V hlavní roli zvuk
Z hlediska dramaturgie tedy recenzent posuzuje výběr titulu a vhodnost jeho převedení do zvukové podoby. Všímá si úpravy původního textu, která může mít rozsah od nulové přes obvyklou (kdy jsou např. vypuštěny části, které by ve zvukové podobě neměly informační hodnotu, či působily rušivě) až po rozsáhlou (např. u dramatizací).
Zhodnotí výběr interpreta, jeho schopnost vyjadřovat se mluveným slovem, způsob interpretace a práci s hlasem. Společně s tím si recenzent všimne práce režiséra – zda herce vede s jasným cílem, jestli hlídá intonaci, rytmus a atmosféru příběhu. Pokud má, a já jsem přesvědčen, že má, být audiokniha adaptací literárního díla s jasným vkladem dalších uměleckých profesí, pak není možné knihu „pouze přečíst“. Režisérský vklad je v tomto případě mnohem zřetelnější než ten herecký a zvláště u titulů mluveného slova, které vznikaly jako svébytné umělecké dílo, je velmi znát.
Hudba a zvuk může mít v audioknihách velmi významnou úlohu a to nejen jako oddělovač jednotlivých kapitol. Podobně jako u zmiňovaného filmu, může hudba u audioknih sledovat změny prostředí, času či nálad jednotlivých postav. Spolu s projevem interpreta vytváří celkovou atmosféru audioknihy. Hudba není v audioknihách samozřejmostí a sluší se tedy na ni v recenzi upozornit, zvláště povedla-li se.
I na vizuálu záleží
Stejně tak je třeba všimnout si obalu, především u klasických CD. I u audioknih totiž platí, že obal prodává. Zřídka ale přece věnují vydavatelé některým svým titulům nemalou péči i po grafické stránce. Možná pak finančně krvácí, dávají ale posluchačům zase další kousek umění a těší všechny ty, kteří upřednostňují fyzický nosič před downloadem.
Ovšem i v případě méně výpravného obalu by neměly chybět kompletní informace o tvůrcích, možná i jejich stručné medailonky a samozřejmostí by měla být anotace. Vydavatelé prostor bookletu využívají často pro propagaci svých dříve vydaných titulů, i ta by ovšem měla být provedena s citem a vkusem.
Na závěr
Jsem rád, že se mi v naposlech.cz podařilo sestavit tým recenzentů, kteří jsou ve svých textech schopni obsáhnout audioknihy v celé jejich šíři. Uvědomují si svou úlohu na audioknižním trhu a neúnavně se snaží o audioknižní osvětu. Z většiny jsou také členy odborné poroty výroční ceny Audiokniha roku. O té ale zase někdy jindy…
Jakub je v audioknižnom svete stálice – založil a sám zorganizoval dnes už prestížnu cenu Audiokniha roka a zároveň aj prvý audioknižný recenziový portál naposlech.cz. A ten tiež pod jeho skúsenou taktovkou pokračuje. Vo voľnom čase počúva audioknihy s rodinou, ale tiež ich nadšene hodnotí a píše o nich.
Zajímalo vás někdy, na co se vlastně soustředí takový audioknižní recenzent? Nebo se chcete jedním stát? Pak jste přišli na správné místo, jelikož dnes se podíváme na jednotlivé aspekty recenzování audioknih.
Zatímco s knižními recenzenty všeho druhu a úrovně se na internetu roztrhl příslovečný pytel, ty audioknižní aby jeden pohledal. Zčásti je to samozřejmě dáno tím, že se zvukové knihy zdaleka netěší takovému zájmu jako klasické papírové (nebo elektronické), dílem ale také tím, že audioknihy je třeba vnímat šířeji a vedle literární složky pojmout i tu hereckou a zvukovou. Recenze nahrávek mluveného slova jsou tak spíše podobny těm filmovým, jejichž autoři se zaměřují na práci režiséra, scenáristy, herců a vůbec celého tvůrčího týmu mnohem více než na literární předlohu.
Kolem dokola
Jestliže se tedy knižní recenzent zabývá jazykem románu, realitou postav a zápletek, píše o překladu (často jediném zásahu do původního textu) a zasazuje dílo do literárního kontextu, jeho audioknižní kolega všechno toto zmiňuje jen stručně. Pochopitelně pro své čtenáře alespoň nastíní děj, připomene dřívější díla autora (zejména mají-li už svou zvukovou podobu), může zmínit i třeba právě filmová zpracování téže látky, zaměřuje se ale (resp. měl by se zaměřovat) především na prvky zvukové adaptace, jakými jsou dramaturgie a úprava původního textu, interpretační výkon, hudba a zvuk a v neposlední řadě režie.
Právě tyto dělají audioknihu audioknihou a na péči, jakou jim vydavatel věnuje, záleží celková kvalita výsledného produktu. Znalý recenzent pozná, kdy seděl ve studiu režisér a kdy jen hlídač přeřeků, slyší, že se herec, na divadle a ve filmu tak výborný, pro mluvené slovo vůbec nehodí, i to že měl střihač na kvalitní práci jen velmi málo času. A je recenzentskou povinností vyzdvihnout podařené a upozornit na odbyté, zejména v rozvíjejícím se audioknižním oboru, kde se každé diletantství podílí na nezájmu posluchačů.
V hlavní roli zvuk
Z hlediska dramaturgie tedy recenzent posuzuje výběr titulu a vhodnost jeho převedení do zvukové podoby. Všímá si úpravy původního textu, která může mít rozsah od nulové přes obvyklou (kdy jsou např. vypuštěny části, které by ve zvukové podobě neměly informační hodnotu, či působily rušivě) až po rozsáhlou (např. u dramatizací).
Zhodnotí výběr interpreta, jeho schopnost vyjadřovat se mluveným slovem, způsob interpretace a práci s hlasem. Společně s tím si recenzent všimne práce režiséra – zda herce vede s jasným cílem, jestli hlídá intonaci, rytmus a atmosféru příběhu. Pokud má, a já jsem přesvědčen, že má, být audiokniha adaptací literárního díla s jasným vkladem dalších uměleckých profesí, pak není možné knihu „pouze přečíst“. Režisérský vklad je v tomto případě mnohem zřetelnější než ten herecký a zvláště u titulů mluveného slova, které vznikaly jako svébytné umělecké dílo, je velmi znát.
Hudba a zvuk může mít v audioknihách velmi významnou úlohu a to nejen jako oddělovač jednotlivých kapitol. Podobně jako u zmiňovaného filmu, může hudba u audioknih sledovat změny prostředí, času či nálad jednotlivých postav. Spolu s projevem interpreta vytváří celkovou atmosféru audioknihy. Hudba není v audioknihách samozřejmostí a sluší se tedy na ni v recenzi upozornit, zvláště povedla-li se.
I na vizuálu záleží
Stejně tak je třeba všimnout si obalu, především u klasických CD. I u audioknih totiž platí, že obal prodává. Zřídka ale přece věnují vydavatelé některým svým titulům nemalou péči i po grafické stránce. Možná pak finančně krvácí, dávají ale posluchačům zase další kousek umění a těší všechny ty, kteří upřednostňují fyzický nosič před downloadem.
Ovšem i v případě méně výpravného obalu by neměly chybět kompletní informace o tvůrcích, možná i jejich stručné medailonky a samozřejmostí by měla být anotace. Vydavatelé prostor bookletu využívají často pro propagaci svých dříve vydaných titulů, i ta by ovšem měla být provedena s citem a vkusem.
Na závěr
Jsem rád, že se mi v naposlech.cz podařilo sestavit tým recenzentů, kteří jsou ve svých textech schopni obsáhnout audioknihy v celé jejich šíři. Uvědomují si svou úlohu na audioknižním trhu a neúnavně se snaží o audioknižní osvětu. Z většiny jsou také členy odborné poroty výroční ceny Audiokniha roku. O té ale zase někdy jindy…
Zdieľaj článok
Vnútorná motivácia: viete PREČO a ako sa prinútiť k učeniu, aj keď to niekedy bolí?
Môj dnešný článok bude o osobnej motivácii. Je super povedať si “budem chodiť na kurz a naučím sa konečne poriadne angličtinu”. Ono to ale nie je len tak. Prinútiť sa naučiť novú zručnosť totiž celkom bolí. Aby sme tieto prekážky dokázali prekonať, musíme poznať najväčšie tajomstvo úspechu, a tým je vnútorná motivácia.
Zavádzame na skúšku 4-dňový pracovný týždeň
Rozhodli sme sa, že na skúšku od 1.7. do 2.9.2022 budeme v Audiolibrix fungovať v režime 4-dňového pracovného týždňa, v systéme 100-80-100 – 100% mzdy za 80% času so 100% produktivitou. Veríme, či sa naše očakávania naplnia. A čo bude potom? Uvidíme sami.
5 prekvapivých spôsobov, ako neprestávať rásť
Toto nie je motivačný článok o piatich krokoch, vďaka ktorým sa stanete úspešnými. Ak som vás práve nestratila, verím, že sa spolu vydáme na cestu premýšľania nad tým, ako žijeme a ako využívame príležitosti, ktoré prirodzene máme.