Jako dlouholetý posluchač mluveného slova jsem si časem vytvořil kritéria, podle nichž posuzuji úroveň audioknih. Je jich dost a jsou docela přísná, ale rozhodně ne nereálná. Tituly, které je všechna splňují, existují. Proč se tedy spokojit s průměrem?
Pokusil jsem se sestavit deset bodů určených audioknižním vydavatelům. Původně jsem je nazval Desaterem přikázání, pak jsem ale zjistil, že podobný pamflet už kdysi Kdosi sepsal, a proto jsem název trochu poupravil. Nedělám si naději, že si je vydavatelé nechají zarámovat a pověsit nad svým pracovním stolem, či že se jimi budou dokonce řídit. Pokud ale zaseju alespoň semínko, může z něj časem vyrůst krásný audioknižní strom.
Třeba i vás, čtenáře našeho blogu, bude zajímat, co já osobně považuji při výrobě audioknih za podstatné a jak v mých očích mohou hřešit audioknižní vydavatelé. Ale však proč ne, v porušování pravidel je krása a ani pánubohu to vždycky nevychází jak by chtěl…
1. Ve zvukové zpracování věřiti budeš
Nezlomná víra ve smysl a krásu audioknih je základem pro to, aby vydavatel produkoval kvalitní tituly. Platí to obecně a ve všem – pokud věříte tomu, co děláte, děláte to lépe. Po celou dobu přípravy každého titulu musí vydavatel myslet především na audioknihu. Na to, aby byla ve všech ohledech perfektní, na to, aby přinášela svým posluchačům opravdový zážitek.
2. Neutrhneš ostudu sobě ni ostatním
To se trošku váže k přikázání prvnímu – jestliže vydavatel zanedbá některou ze složek audioknihy, třeba nechá nahrávku pořídit v neprofesionálních podmínkách, snižuje tím celkový obraz audioknižního trhu. Nový posluchač, kterému se do rukou a do uší dostane taková odbytá audiokniha bude zklamán a jen těžko se odhodlá k dalšímu pokusu.
3. Jen kvalitní předlohy vybírati budeš
To je samozřejmě velmi podstatné. Pokud mají audioknihy přinášet i něco víc než jen proud slov, je třeba nepodcenit literární kvalitu předlohy. Ani zvukové zpracování totiž nedokáže zázraky a umění z podprůměrné literatury neudělá. Jestliže tedy chceme, aby audioknihy, stejně jako umění obecně člověka rozvíjelo a povznášelo, je třeba pečlivě volit zpracovávanou látku.
4. Text vždy vhodně pro audioknihu upravíš
Vnímání sluchem funguje jinak než četba a na to je třeba alespoň trošku myslet. Je to podobné jako u filmu – ani jeho scenáristé si nemohou dovolit převést literární předlohu na plátno slovo od slova, záběr od záběru. Je třeba využít toho, co má audiokniha proti knize navíc, totiž interpretaci. Právě interpret umí posluchačům zprostředkovat třeba emoce postav, aniž by je musel opsat slovy.
5. Interpreta pečlivě vybírati budeš
Hlasové herectví je jedna z nejobtížnějších disciplín, což neopomíná zdůraznit každý audioknižní interpret. Ne každý si s ním dokáže poradit – dobrý filmový či divadelní herec nemusí být zákonitě dobrým vypravěčem. Zároveň je třeba vždy myslet na to, aby interpret hlasově odpovídal postavě či příběhu. Jen těžko by mohla drsný severský thriller číst jinde skvělá Aťka Janoušková.
6. Nenecháš interpreta samotného
Výsledná podoba audioknižní adaptace, odhlédnu-li nyní od prací technických, by měla být vždy společným dílem interpreta a režiséra. Režisér (často dramaturg a autor úprav v jedné osobě) je tím, kdo vede herce k producentově vizi o podobě audioknihy. On je tím, kdo rozhodne o správné výslovnosti, kdo určí tempo vyprávění. Ale protože sám nedokáže naplnit své představy, potřebuje k tomu interpreta 🙂
7. Libými zvuky a hudbou nahrávku obdaříš
Není samozřejmě třeba dělat z audioknihy koncert České filharmonie. Hudba a zvuky ale mohou aktivně navozovat kýženou atmosféru a dopomoci audioknize ke statusu špičkové zvukové adaptace. Zároveň platí ono známé „všeho s mírou“ – není třeba každé čtené otevírání dveří doprovázet zvukovým efektem.
8. Vše vždy úhledně zabalíš
Proč by nemohla audiokniha krásně vypadat? Zvláště, když se stále ještě z větší části prodává prostřednictvím CD. Zručný grafik dokáže posluchačům připravit i potěchu pro oko, srdce archiváře zaplesá, když je obal obsahuje i vyčerpávajícími informacemi o tvůrcích. Vůně čerstvě rozbaleného CD a první dotyk – to jsou radosti.
9. Mezi všechen lid dílo své dostaneš
Když už je audiokniha hotová, mělo by být cílem vydavatele dostat ji mezi co největší počet lidí všemi dostupnými kanály – prodejem v kamenných obchodech i digitální distribucí. Zároveň je třeba podílet se spolu s prodejci na propagaci audioknihy, aby o ní věděli i v té nejzapadlejší vísce. Pak se nebudou moci vymlouvat.
10. Nikdy se pod cenou neprodáš
Úsilí, které každé audioknize vydavatel věnuje, musí být po zásluze odměněno. Náklady jsou nemalé (zvláště při dodržení všech bodů desatera) a měly by být pokryty. Proto není moudré nabízet audioknihy posluchačům v rámci velkých plošných slev a jiných akcí. Vzniká nebezpečí, že audioknihy pak budou trvale vnímány jako něco cenově nadhodnoceného.
- Jak se hledají nejlepší audioknihy - 5. apríla 2018
- Užíváte si audioknihy v kruhu svých blízkých? - 22. decembra 2017
- Tvrdý oříšek zvaný audiokniha pro děti - 9. novembra 2017
7 komentárov
Vaclav Navratil
5. septembra 2017 @ 19:49
11. Nebudeš vydávat jen první knihu, ale vydáš celou sérii. Enderova hra a Duna jsou neblahými příklady.
ad 3. Toto je velmi subjektivní. Vysoké umění se často nerovná s bestsellerem. Pokud se mají audioknihy ve společnosti etablovat, tak není možné vydávat jen pro elity.
ad 4. Intonace je důležitá, o tom není sporu. Ovšem změny v textu z četby dělají adaptaci. Nic proti tomu, některé adaptace a dramatizace jsou úžasné, vzpomněl bych třeba rozhlasovou dramatizaci Ecova Jména růže, ale mělo by to být na nahrávce jasně vyznačeno. To samé platí o kompletní vs. zkrácené verzi.
Petr Šimčík
6. septembra 2017 @ 11:55
11. Tak to je spíš na nás 🙂 těžko můžeš chtít po někom aby ze svého zafinancoval deset dílů série která se neprodá.
Sotkis
6. septembra 2017 @ 19:57
Petr Šimčík: Se stejnou logikou muze vydavatel argumentovat pro vydani pouze prvni kapitoly. Kdyz si chci poslechnou serii Endera, tak ji mam chut slyset celou a kdyz se cela neprodava, tak co nejde koupit stahnu. Ze pak tri roky nebo taky nikdy nebudu mit chut Endera slyset znamena, ze tri roky nebo taky nikdy nebudu venovat pozornost vydani toho, co uz jsem slysel. A nebude tomu nejspis venovat pozornost ani moje penezenka, pritom ta by mela vydavatele zajimat.
Ondřej Balík
7. septembra 2017 @ 07:25
Bod 4 – přesně jak píše pan Navrátil – je IMHO chybný. Buďto se jedná o audioknihu, a pak chci kompletní text beze změn, anebo je to adaptace, což je fajn, ale chci to předem vědět. Mám s tím celkem špatnou zkušenost – člověk se natěší na celou knihu a dostane kdovíkým prostříhaný text… Takže bych tento bod upravil na „Vždy výrazně na obalu vyznačíš, vydáváš-li audioknihu nebo adaptaci“. 😉
Jakub Horák
8. septembra 2017 @ 07:50
Děkuji, pánové, za vaše reakce. Utvrzují mě v tom, že jde o téma pro mnohé zajímavé. Celý můj článek jsem pojal jako čistě subjektivní vědom si toho, že mé preference nemusí sdílet někdo jiný.
Osobně mám rád, když je text upraven pro zvukové zpracování, ale spíše než o dramatizaci (která je velmi náročná) zde píšu o drobnějších úpravách, jako třeba vyjmutí některých uvozovacích vět. Co by v knize bylo nepřehledné, herec v pohodě uhraje a není třeba aby četl „zašeptal“ apod. To patří do knihy, ne do zvuku.
U sérií souhlasím s panem Šimčíkem: vydavatel se opravdu rozhoduje také podle prodejů. Práva na knihy v sérii kupuje většinou jednotlivě – ostatně jsou to samostatná díla. A těžko by byl každý posluchač ochoten zaplatit hned na začátku 3000 Kč za desetidílnou sérii, která by k němu připlouvala postupně po dobu třeba dvou let. Netvrdím, že není příjemné mít kompletní sérii, ale těžko si lze chápat jako právo posluchače.
Milan
26. septembra 2017 @ 11:23
Sedmička je blbost a čtyřka už vůbec. U Malevilu od Merla mne hudba vysloveně píp píp.