Nedávno jsem se nechala strhnout reklamou, která na mě vykukovala ze všech stran. Na aplikaci, díky níž přečtete jakoukoli za 15 minut. Lákavé, že ? Tak jsem si řekla, že to zkusím. Už jen proto, že mě zajímal formát. Po počátečním nadšení ale následovalo setkání s realitou a já si uvědomila, že přeci jen dávám přednost čtení celé knihy.
Na to konto jsem si ale vzpomněla na citát: „Tolik knih a tak málo času.“ Možná i to mě dovedlo ke zkoušení zhuštěné aplikace. Spousta z nás by toho chtěla přečíst mnohem víc, ale nevidí možnost, kdy by se to tak dalo udělat. A pak jsou i tací, kteří budou čas vždycky používat jako výmluvu, která jim brání v dosažení toho či onoho – třeba čtení.
Takže pokud jste jedním z výše zmiňovaných lidí, tenhle článek je pro vás.
Všudypřítomný nedostatek času
„Když já bych rád víc četl, ale prostě na to nemám čas.“
Kolikrát jste tohle slyšeli někoho říkat? Nebo hůř – kolikrát jste něco takového řekli sami? Já se takovým prohlášením setkávám běžně – no, prakticky úplně kdykoli přijde řeč na čtení a lidi zjistí, kolik toho přečtu. Pak přijdou i další osvědčené hitovky hlášek, ale k těm se dostanu ke konci článku.
Pokud nestíháte v práci, tak vám nějaký vedoucí (nebo ještě líp oddělení věnující se čistě jen dohlížení nad stíháním – ty máte nejradši, že ano) řekne, že to není časem, ale vaším vlastním time managementem. Time Management a prokrastinace jsou podle mě prakticky nejskloňovanější termíny v souvislosti se zvládáním práce a dneska si je vygooglíte a najdete si tunu seminářů, které vám s oběma hbitě pomůžou.
V práci je to s tím managementem občas trochu těžší, protože občas je to opravdu vaše vlastní rozložení času, ale občas je to prostě tak, že vám firma naloží práci za tři lidi a potom vás bičuje, když nestíháte. O takové situaci se ale dnes nebavím, protože ve svém volném čase máte všechno pod kontrolou vy sami.
A pravda je jednoduchá – každý z nás má čas. Jen máme jiné priority a způsoby, jak s ním zacházíme. Ať už je vaší prioritou cokoli, je na vás si ten potřebný čas vyčlenit a obětovat třeba jiné činnosti, které vám nedají ani zdaleka tolik. Vrátíme se k tomu.
Jak je to s tím čtením, pokud už teď nestíháte a chcete ještě začít víc číst, co je vaší odpovědí?
Kurz rychločtení?
Nikdo nic nestíhá. A mám pocit, že je v našem základním nastavení to, že chceme všechno nejlíp hned a s vydáním co nejmenšího úsilí. A s tím pracují i aplikace a stránky, které vám vlastně zprostředkují čtení. Ale má to nějaký význam?
Vrátím se ke svému použití jedné takové aplikace – Blinkist. Když jsem do toho šla, moje logika se zdála (jen mně samé) neprůstřelná. Budu mít možnost prozkoumat tituly, které mě okrajově zajímají a mám je nějakou dobu v hledáčku, ale nechce se mi do nich investovat tolik času. Seznámím se s těmi základními myšlenkami, sama si to proberu v hlavě a bude hotovo.
Tohle je obzvlášť lákavé v případě osobně-rozvojové, self-help literatury, která je všem známá jako ta, kde se pro určitý počet myšlenek brodíte zbytečnou omáčkou. To byla přesně aplikace, kterou jsem volila – knihy z oblasti rozvoje, přečtené nebo poslechnuté v rámci patnáctiminutového výkladu.
Někdo mi projde základní myšlenky knihy a nemusím se zaobírat tou zbytečnou omáčkou? Sem s tím!
Já sama jsem si předplatila aplikaci, vybrala tu dlouhou řadu titulů, co mě už leta zajímaly, ale nikdy jsem se k nim nepropracovala. Poslechla jsem si takhle celkem dvě knihy. K čemu mě takový poslech nakonec dovedl?
Dnes už jsem si obě knihy koupila a jednu mám přečtenou v plné verzi.
Protože ten „výklad“ mě akorát nalákal a prostě jsem chtěla vědět všechno kolem. Základní myšlenky jsou totiž sice fajn, ale věděli jste třeba, že člověk se mnohem lépe učí a pamatuje si pomocí asociace a když si na věci tzv. přijde sám? Přesně tohle vám zkrácené verze knih nedopřejí.
Se čtením zkrácených výkladů a výcuců mám dva základní problémy – prvním je právě to, že izolované myšlenky vám toho často moc nedají. Pamatujete si momenty ze školy, kdy jste si sice zapsali a zapamatovali teorii nějakého předmětu, ale v hlavě vám to necvaklo? Tedy až do té chvíle, kdy jste slyšeli nějaký reálný příklad a propojením teorie s praxí to konečně pochopili?
Takhle přesně fungují i ty knihy, u kterých často „pomlouváme“ omáčku. Dělám to sama – ony totiž existují okecávající a nápomocné druhy omáčky. Omáčka je občas potřeba k tomu, aby se nějaká myšlenka zabydlela ve vaší hlavě a dávala smysl.
Druhý problém je v tom, že takový výklad nebo výcuc vám vůbec neposkytne zážitek z celé knihy, jen fragmenty. A tak si myslíte, že víte, o čem byla řeč. Ale ve skutečnosti si jen interpretujete něco, co ještě před vámi interpretoval někdo jiný. Lidé mají ošklivou schopnost generalizovat a zjednodušovat jakékoli nové nebo neznámé téma – takže ty myšlenky dostáváte dvakrát přežvýkané a ještě navíc možná v úplně jiném formátu, než byly původně zamýšleny.
Nakonec vám zkrátka nezbyde nic jiného. A pokud chcete číst, potřebujete si přečíst celá díla. No jo, ale vždyť nemám čas!
Tady je ten čas
Na základě svých vlastních priorit si většinou dělíte i čas. Takže pokud tvrdíte, že ho na čtení nemáte, pak ho asi nemáte. Ale jen proto, že jsou pro vás jiné věci důležitější. Radši si pustíte zprávy v televizi (protože jste prostě zvyklí a nemůže vám přeci ujít, co je nového ve světě, musíte mít přehled…), kouknete na nějaký hloupý seriál (protože hlava si po práci přeci musí odpočinout u něčeho stupidního)…
Pokud je vaším cílem víc číst, ten čas si najít dokážete. Já vám jako tipy dám jen takové části dne, které si dokáže vyčlenit každý z nás. Pokud si ale čtení stanovíte jako prioritu (ať už se chcete v čemkoli zlepšovat, nebo mít širší rozhled), dokážete si toho času vyřadit i víc. Jen se zamyslete nad svými návyky a zkuste si najít činnosti, které sice děláte, ale absolutně nic vám nepřináší. Třeba nějaké najdete 🙂
Co ale může udělat každý? Podívejte se na svůj život. Podívejte se na to, jakým způsobem máte rozvržený den. Kolik času vám zabírají mudlovské (pardon, obyčejné, každodenní) činnosti?
Věci jako ranní hygiena, příprava na cestu, cesta do/z práce, uklízení, vaření, koupel..co děláte před spaním?
Zkusím si jako příklad vzít třeba cestu do práce. Cesta do práce vám trvá půl hodiny, cesta zpátky to samé. Tady máte hodinu denně, kterou byste mohli věnovat čtení. Hodinu, kterou byste jinak věnovali zbytečnému přemýšlení o hloupostech, o tom, kdo na vás dneska bude zase řvát, jak nestíháte atp.
Místo toho si pustíte audioknihu (v autě, nebo do sluchátek z telefonu/přehrávače v MHD) a strávíte hodinu denně poslechem. Při průměrné délce audioknihy kolem deseti hodin tak máte do deseti dní audioknihu hotovou. Poslechnete si celé dílo, sami si to přeberete a můžete pokračovat na další. Aktivně využijete čas, který by jinak byl stejně promrhaný.
A to byla jen cesta do práce – pokud třeba do práce nejezdíte, najdete si jiné každodenní činnosti, u kterých by se dalo poslouchat. Tu hodinku denně si zvládnete najít a možná překvapíte sami sebe, protože najdete času mnohem víc.
Pokud už normálně zvládáte číst a přidáte si audioknihy do režimu, konečně zvládnete přečíst víc.
Není to tak trochu moc?
Už teď slyším to, co mi řekne každý člověk, který zjistí, že čtu kolem 90-100 knih ročně.
Ale to je trochu moc, ne? Vždyť si z toho nemůžeš nic pamatovat.
Znovu se vracím k prioritám. Mojí prioritou je třeba to, že se chci nějakým způsobem rozvíjet, posouvat. Mám nadšení pro čtení. Existuje řada způsobů, jak na sobě pracovat. Třeba na svém rozhledu. Jedním z nich je cestování. Ale pokud nemáte možnost cestovat, dalším nejlepším krokem je čtení. Zprostředkuje vám možnost seznámit se s novými kulturami, myšlenkami… Což je něco, čeho při sledování zpráv (mimochodem, ve zprávách jsou samozřejmě ze spektra lidských životů jen ty nejvyhrocenější případy, ať už negativní či pozitivní, přitom většina našeho života je v průměru, ale na to by se nikdo v televizi nedíval, že?) moc dobře nedosáhnete. A tlacháním se stejnými lidmi na stejném místě taky ne.
Nikomu úspěšnému byste neřekli, že toho dělá trochu moc. Tak proč mají lidé se čtením takový problém? Pokud vám na něčem záleží a chcete čehokoli dosáhnout, musíte se tomu věnovat, musíte tomu obětovat čas. A i pokud nebudete poslouchat self-help knihy, ale beletrii, je to vaše volba, máte pro to nadšení a když tomu chcete věnovat čas, můžete. Jakékoli čtení vám minimálně nabízí rozšíření rozhledu, slovní zásoby, schopnosti vyjadřování atd. Takže nikdy není zbytečné.
Co se týče toho pamatování, všechny příběhy, myšlenky na vás mají nějaký vliv. Některé si zapamatujete lehce, jiné hůř. Některé příběhy s vámi zůstanou a jiné poslouží jen pro zábavu a zase odejdou. Ale jak jsem psala výš, vždycky vám něco dají. A pokud si je chcete pamatovat, vždy si to můžete zapisovat. Já používám Goodreads a svůj vlastní diář. Vy můžete mít cokoli svého. A znovu bych zopakovala, že přínos přečteného díla moc neměřím tím, co si z něj dnes pamatuju.
Vždyť ale posloucháš, nečteš
Já vím, je to tady na blogu asi často skloňované téma, ale proč ho nezmínit znovu. Pokud jste ještě nečetli články na toto téma, tak přímo tady najdete důvody toho, proč je čtení stejné jako poslech a jaké má vlastně poslech přínosy.
Teď se těmi důvody zabývat nebudu, jsou jasné. Vyjdu tedy z toho, že poslech prostě je čtení. Konzumujete celý obsah knihy? Ano. Dokážete s ostatními o knize diskutovat? Ano.
Nedávno jsem ale viděla výbornou myšlenku, tak si jí dovolím trochu parafrázovat. Totiž čtení knih je jako takový rozhovor mezi autorem a čtenářem. Když posloucháte audioknihu, vedete třeba rozhovor s jedněmi z největších myslí naší historie. A někdo jiný vám řekne, že se takový rozhovor nepočítá? Hloupost.
Na závěr
Pokud si potřebujete najít víc času na čtení, vždycky to nějak zvládnete. Zvažte činnosti, u kterých by se dalo poslouchat. Nakonec budete spokojení.
Při čtení jste šťastní, pomáhá vám s rozhledem i osobním rozvojem. Celkově má pro vás mnohem větší přínos než vymývání mozku televizí. Ale pokud nechcete svůj režim měnit, nemusíte. Užijte si svůj režim, když máte pocit, že ho tak potřebujete. To čtení zvládnete zařadit i bez větších změn. Prostě ho přidejte.
A když se i tak rozhodnete, že to pro vás není, taky dobře. Je to vaše volba. Vy si určujete priority. Jen už pak moc nemáte důvody, které by vás opravňovaly k tvrzení, že byste hrozně rádi víc četli, jen na to prostě nemáte čas.
Snaží sa starať o to, aby vôbec ľudia vedeli, že nejaký Audiolibrix existuje. Vo voľnom čase ale pred ľuďmi uteká do Kosmíru alebo Ketterdamu. Hlavne sa jej nepýtajte na Brandona Sandersona, pokiaľ nemáte aspoň hodinu voľného času. Večery najradšej trávi stalkovaním Marka Mansona, Ryana Holidaya, alebo Toma Bilyeu. A často sa jej zdá, že sa kamaráti s Ryanom Reynoldsom a Blake Lively. Raz snáď…
Latest posts by Petra Schultze
(see all)
Nedávno jsem se nechala strhnout reklamou, která na mě vykukovala ze všech stran. Na aplikaci, díky níž přečtete jakoukoli za 15 minut. Lákavé, že ? Tak jsem si řekla, že to zkusím. Už jen proto, že mě zajímal formát. Po počátečním nadšení ale následovalo setkání s realitou a já si uvědomila, že přeci jen dávám přednost čtení celé knihy.
Na to konto jsem si ale vzpomněla na citát: „Tolik knih a tak málo času.“ Možná i to mě dovedlo ke zkoušení zhuštěné aplikace. Spousta z nás by toho chtěla přečíst mnohem víc, ale nevidí možnost, kdy by se to tak dalo udělat. A pak jsou i tací, kteří budou čas vždycky používat jako výmluvu, která jim brání v dosažení toho či onoho – třeba čtení.
Takže pokud jste jedním z výše zmiňovaných lidí, tenhle článek je pro vás.
Všudypřítomný nedostatek času
„Když já bych rád víc četl, ale prostě na to nemám čas.“
Kolikrát jste tohle slyšeli někoho říkat? Nebo hůř – kolikrát jste něco takového řekli sami? Já se takovým prohlášením setkávám běžně – no, prakticky úplně kdykoli přijde řeč na čtení a lidi zjistí, kolik toho přečtu. Pak přijdou i další osvědčené hitovky hlášek, ale k těm se dostanu ke konci článku.
Pokud nestíháte v práci, tak vám nějaký vedoucí (nebo ještě líp oddělení věnující se čistě jen dohlížení nad stíháním – ty máte nejradši, že ano) řekne, že to není časem, ale vaším vlastním time managementem. Time Management a prokrastinace jsou podle mě prakticky nejskloňovanější termíny v souvislosti se zvládáním práce a dneska si je vygooglíte a najdete si tunu seminářů, které vám s oběma hbitě pomůžou.
V práci je to s tím managementem občas trochu těžší, protože občas je to opravdu vaše vlastní rozložení času, ale občas je to prostě tak, že vám firma naloží práci za tři lidi a potom vás bičuje, když nestíháte. O takové situaci se ale dnes nebavím, protože ve svém volném čase máte všechno pod kontrolou vy sami.
A pravda je jednoduchá – každý z nás má čas. Jen máme jiné priority a způsoby, jak s ním zacházíme. Ať už je vaší prioritou cokoli, je na vás si ten potřebný čas vyčlenit a obětovat třeba jiné činnosti, které vám nedají ani zdaleka tolik. Vrátíme se k tomu.
Jak je to s tím čtením, pokud už teď nestíháte a chcete ještě začít víc číst, co je vaší odpovědí?
Kurz rychločtení?
Nikdo nic nestíhá. A mám pocit, že je v našem základním nastavení to, že chceme všechno nejlíp hned a s vydáním co nejmenšího úsilí. A s tím pracují i aplikace a stránky, které vám vlastně zprostředkují čtení. Ale má to nějaký význam?
Vrátím se ke svému použití jedné takové aplikace – Blinkist. Když jsem do toho šla, moje logika se zdála (jen mně samé) neprůstřelná. Budu mít možnost prozkoumat tituly, které mě okrajově zajímají a mám je nějakou dobu v hledáčku, ale nechce se mi do nich investovat tolik času. Seznámím se s těmi základními myšlenkami, sama si to proberu v hlavě a bude hotovo.
Tohle je obzvlášť lákavé v případě osobně-rozvojové, self-help literatury, která je všem známá jako ta, kde se pro určitý počet myšlenek brodíte zbytečnou omáčkou. To byla přesně aplikace, kterou jsem volila – knihy z oblasti rozvoje, přečtené nebo poslechnuté v rámci patnáctiminutového výkladu.
Někdo mi projde základní myšlenky knihy a nemusím se zaobírat tou zbytečnou omáčkou? Sem s tím!
Já sama jsem si předplatila aplikaci, vybrala tu dlouhou řadu titulů, co mě už leta zajímaly, ale nikdy jsem se k nim nepropracovala. Poslechla jsem si takhle celkem dvě knihy. K čemu mě takový poslech nakonec dovedl?
Dnes už jsem si obě knihy koupila a jednu mám přečtenou v plné verzi.
Protože ten „výklad“ mě akorát nalákal a prostě jsem chtěla vědět všechno kolem. Základní myšlenky jsou totiž sice fajn, ale věděli jste třeba, že člověk se mnohem lépe učí a pamatuje si pomocí asociace a když si na věci tzv. přijde sám? Přesně tohle vám zkrácené verze knih nedopřejí.
Se čtením zkrácených výkladů a výcuců mám dva základní problémy – prvním je právě to, že izolované myšlenky vám toho často moc nedají. Pamatujete si momenty ze školy, kdy jste si sice zapsali a zapamatovali teorii nějakého předmětu, ale v hlavě vám to necvaklo? Tedy až do té chvíle, kdy jste slyšeli nějaký reálný příklad a propojením teorie s praxí to konečně pochopili?
Takhle přesně fungují i ty knihy, u kterých často „pomlouváme“ omáčku. Dělám to sama – ony totiž existují okecávající a nápomocné druhy omáčky. Omáčka je občas potřeba k tomu, aby se nějaká myšlenka zabydlela ve vaší hlavě a dávala smysl.
Druhý problém je v tom, že takový výklad nebo výcuc vám vůbec neposkytne zážitek z celé knihy, jen fragmenty. A tak si myslíte, že víte, o čem byla řeč. Ale ve skutečnosti si jen interpretujete něco, co ještě před vámi interpretoval někdo jiný. Lidé mají ošklivou schopnost generalizovat a zjednodušovat jakékoli nové nebo neznámé téma – takže ty myšlenky dostáváte dvakrát přežvýkané a ještě navíc možná v úplně jiném formátu, než byly původně zamýšleny.
Nakonec vám zkrátka nezbyde nic jiného. A pokud chcete číst, potřebujete si přečíst celá díla. No jo, ale vždyť nemám čas!
Tady je ten čas
Na základě svých vlastních priorit si většinou dělíte i čas. Takže pokud tvrdíte, že ho na čtení nemáte, pak ho asi nemáte. Ale jen proto, že jsou pro vás jiné věci důležitější. Radši si pustíte zprávy v televizi (protože jste prostě zvyklí a nemůže vám přeci ujít, co je nového ve světě, musíte mít přehled…), kouknete na nějaký hloupý seriál (protože hlava si po práci přeci musí odpočinout u něčeho stupidního)…
Pokud je vaším cílem víc číst, ten čas si najít dokážete. Já vám jako tipy dám jen takové části dne, které si dokáže vyčlenit každý z nás. Pokud si ale čtení stanovíte jako prioritu (ať už se chcete v čemkoli zlepšovat, nebo mít širší rozhled), dokážete si toho času vyřadit i víc. Jen se zamyslete nad svými návyky a zkuste si najít činnosti, které sice děláte, ale absolutně nic vám nepřináší. Třeba nějaké najdete 🙂
Co ale může udělat každý? Podívejte se na svůj život. Podívejte se na to, jakým způsobem máte rozvržený den. Kolik času vám zabírají mudlovské (pardon, obyčejné, každodenní) činnosti?
Věci jako ranní hygiena, příprava na cestu, cesta do/z práce, uklízení, vaření, koupel..co děláte před spaním?
Zkusím si jako příklad vzít třeba cestu do práce. Cesta do práce vám trvá půl hodiny, cesta zpátky to samé. Tady máte hodinu denně, kterou byste mohli věnovat čtení. Hodinu, kterou byste jinak věnovali zbytečnému přemýšlení o hloupostech, o tom, kdo na vás dneska bude zase řvát, jak nestíháte atp.
Místo toho si pustíte audioknihu (v autě, nebo do sluchátek z telefonu/přehrávače v MHD) a strávíte hodinu denně poslechem. Při průměrné délce audioknihy kolem deseti hodin tak máte do deseti dní audioknihu hotovou. Poslechnete si celé dílo, sami si to přeberete a můžete pokračovat na další. Aktivně využijete čas, který by jinak byl stejně promrhaný.
A to byla jen cesta do práce – pokud třeba do práce nejezdíte, najdete si jiné každodenní činnosti, u kterých by se dalo poslouchat. Tu hodinku denně si zvládnete najít a možná překvapíte sami sebe, protože najdete času mnohem víc.
Pokud už normálně zvládáte číst a přidáte si audioknihy do režimu, konečně zvládnete přečíst víc.
Není to tak trochu moc?
Už teď slyším to, co mi řekne každý člověk, který zjistí, že čtu kolem 90-100 knih ročně.
Ale to je trochu moc, ne? Vždyť si z toho nemůžeš nic pamatovat.
Znovu se vracím k prioritám. Mojí prioritou je třeba to, že se chci nějakým způsobem rozvíjet, posouvat. Mám nadšení pro čtení. Existuje řada způsobů, jak na sobě pracovat. Třeba na svém rozhledu. Jedním z nich je cestování. Ale pokud nemáte možnost cestovat, dalším nejlepším krokem je čtení. Zprostředkuje vám možnost seznámit se s novými kulturami, myšlenkami… Což je něco, čeho při sledování zpráv (mimochodem, ve zprávách jsou samozřejmě ze spektra lidských životů jen ty nejvyhrocenější případy, ať už negativní či pozitivní, přitom většina našeho života je v průměru, ale na to by se nikdo v televizi nedíval, že?) moc dobře nedosáhnete. A tlacháním se stejnými lidmi na stejném místě taky ne.
Nikomu úspěšnému byste neřekli, že toho dělá trochu moc. Tak proč mají lidé se čtením takový problém? Pokud vám na něčem záleží a chcete čehokoli dosáhnout, musíte se tomu věnovat, musíte tomu obětovat čas. A i pokud nebudete poslouchat self-help knihy, ale beletrii, je to vaše volba, máte pro to nadšení a když tomu chcete věnovat čas, můžete. Jakékoli čtení vám minimálně nabízí rozšíření rozhledu, slovní zásoby, schopnosti vyjadřování atd. Takže nikdy není zbytečné.
Co se týče toho pamatování, všechny příběhy, myšlenky na vás mají nějaký vliv. Některé si zapamatujete lehce, jiné hůř. Některé příběhy s vámi zůstanou a jiné poslouží jen pro zábavu a zase odejdou. Ale jak jsem psala výš, vždycky vám něco dají. A pokud si je chcete pamatovat, vždy si to můžete zapisovat. Já používám Goodreads a svůj vlastní diář. Vy můžete mít cokoli svého. A znovu bych zopakovala, že přínos přečteného díla moc neměřím tím, co si z něj dnes pamatuju.
Vždyť ale posloucháš, nečteš
Já vím, je to tady na blogu asi často skloňované téma, ale proč ho nezmínit znovu. Pokud jste ještě nečetli články na toto téma, tak přímo tady najdete důvody toho, proč je čtení stejné jako poslech a jaké má vlastně poslech přínosy.
Teď se těmi důvody zabývat nebudu, jsou jasné. Vyjdu tedy z toho, že poslech prostě je čtení. Konzumujete celý obsah knihy? Ano. Dokážete s ostatními o knize diskutovat? Ano.
Nedávno jsem ale viděla výbornou myšlenku, tak si jí dovolím trochu parafrázovat. Totiž čtení knih je jako takový rozhovor mezi autorem a čtenářem. Když posloucháte audioknihu, vedete třeba rozhovor s jedněmi z největších myslí naší historie. A někdo jiný vám řekne, že se takový rozhovor nepočítá? Hloupost.
Na závěr
Pokud si potřebujete najít víc času na čtení, vždycky to nějak zvládnete. Zvažte činnosti, u kterých by se dalo poslouchat. Nakonec budete spokojení.
Při čtení jste šťastní, pomáhá vám s rozhledem i osobním rozvojem. Celkově má pro vás mnohem větší přínos než vymývání mozku televizí. Ale pokud nechcete svůj režim měnit, nemusíte. Užijte si svůj režim, když máte pocit, že ho tak potřebujete. To čtení zvládnete zařadit i bez větších změn. Prostě ho přidejte.
A když se i tak rozhodnete, že to pro vás není, taky dobře. Je to vaše volba. Vy si určujete priority. Jen už pak moc nemáte důvody, které by vás opravňovaly k tvrzení, že byste hrozně rádi víc četli, jen na to prostě nemáte čas.
Zdieľaj článok
Audioknižný experiment: Vybrali sme najlepšie audioknihy z obľúbených žánrov
Veľký audioknižný prieskum 2023
Umelá inteligencia: už ste sa s ňou stretli?